Jmenuji se Brendan de Clercq a jsem irsko-francouzský fotograf a konceptuální umělec. V současné době žiji v Nizozemsku. Zájem o fotografování jsem zdědil po svém otci – sám je uznávaný fotograf a dokumentarista. Snažím se vytvářet působivé snímky, které vyjadřují jasné emoce. Mým cílem je, aby moje práce lidi oslovila, aby se jich dotkla.

Jednou z věcí, které mě motivují, je odlišný přístup k práci. Byl jsem nadšen, když jsem dostal možnost vyzkoušet nové širokoúhlé objektivy Sony E – PZ 10-20mm f/4 G, 11mm f/1.8 a 15mm f/1.4 G.

Nebyl jsem si úplně jistý, co mám očekávat, ale když jsem měl tyhle objektivy poprvé v ruce, nejvíc ze všeho mě zarazily jejich rozměry a hmotnost – jsou velmi kompaktní, ale při manipulaci jsou nesmírně masivní. Jakožto „old-schoolový“ fotograf jsem byl rád, že varianta 15mm f/1.4 G má clonový kroužek. To byl také objektiv, který jsem chtěl vyzkoušet jako první.

Nikdy jsem se nepovažoval za příznivce širokoúhlých objektivů, protože velká část práce se zaměřuje na fotografování portrétů, ale možnost používat širokoúhlý objektiv s tak rychlou clonou mě zaujala.

Díky velmi krátké ohniskové vzdálenosti jsem byl jen pár centimetrů od kytaristy, ale rozostření (bokeh) bylo velmi jemné a zvlášť na mě zapůsobilo, jak ostré jsou na snímku jeho oči, dokonce i s minimálním zacloněním. Při tomto způsobu focení jsem se tak bavil, že to změnilo můj názor na širokoúhlé objektivy!

Další na řadě byl objektiv 11mm f/1.8, který jsem zkoušel v exteriéru. Focení s plně otevřenou clonou jsem si tak užíval, že jsem v něm pokračoval. Vzhledem k širšímu úhlu záběru bylo těžší dosáhnout malé hloubky ostrosti, přesto jsem byl ohromen tím, že ani při focení portrétů zblízka nebyly snímky nijak zkreslené.

Při natáčení videa byl však objektiv PZ 10-20mm f/4 G ve svém živlu. Flexibilita zoomu byla úžasná, ale co na mě udělalo největší dojem, byl tichý chod a ovládání motorového zoomu. Dosud jsem žádný nepoužíval, ale jemnost jeho ovládání na mě opravdu zapůsobila. Zajímalo mě, jak bude fungovat potlačení dechu při ostření; takovým věcem jsem dřív vůbec nevěnoval pozornost. Když jsem tento model porovnal s jinými objektivy, které jsem měl u sebe a které jsem v minulosti používal jako hlavní, byl to poměrně výrazný rozdíl a dech se při ostření prakticky neprojevil.

U všech tří objektivů jsem nezaznamenal žádné rozdíly v ostrosti, a to ani s ohledem na zoom, který na mě opravdu udělal dojem – a ani když jsem prakticky vše fotil s minimálním zacloněním. Ostření reagovalo velmi rychle a díky tomu, že jsem používal automatické zaostření na oči, objektiv zaostřoval bleskurychle, ještě než jsem se vůbec stihl zamyslet nad kompozicí.

S malým tělem, jaké má například Alpha 6600, bylo vyvážení všech tří objektivů naprosto ideální a nikdy jsem neměl pocit, že by bylo tělo těžké na předek, jak to u malých těl mnohdy bývá.

To je jedna za věcí, kterou mám na objektivech Sony moc rád. Nikdy u nich nemusím řešit výkon, což znamená, že se můžu rychle pohybovat a soustředit se při tom na své objekty a ne si dělat starosti s tím, jaký bude výsledek.

Možnost vyzkoušet si tahle tři skla a fotit s tak kompaktním kouskem bylo osvěžující a zábavné. Vrátilo mě to zpátky do dětských let, kdy jsem vzal fotoaparát do ruky poprvé.

Dovedu si přestavit, jak tyhle objektivy používám v celé řadě situací – třeba při fotografování na ulici nebo focení architektury. Těším se ale na to, až je vyzkouším u nějakých projektů s nízkou hladinou světla a také díky nim uvažuji o focení hvězdné noční oblohy.