Filmařky Susanna Kosa a Dennis Schmelz plánovaly, že si pojedou odpočinout na malebný ostrov Sardinie. Když jsme se jich zeptali, jestli by se jim nechtělo otestovat nový objektiv FE 24–70 mm f/2,8 G Master MK2, shodly se na tom, že si nemůžou nechat ujít šanci být mezi prvními, kdo si ho vyzkouší. Našly si na dovolené čas a přivezly z ní krásný film Carolina.

Filmu se ujala Susanna a její postřehy najdete v dalším textu. Dennis zachytila proces natáčení a je autorkou všech zákulisních záběrů.

Jaký byl váš první dojem z tohoto objektivu?

Objektiv 24–70 mm G Master zřejmě používám nejčastěji, protože umí pokrýt opravdu široký úhel, od krajiny až po záběry zblízka. Proto jsem byla velmi zvědavá, jak se předvede model MK2. Udělal mi radost, hned když jsem ho vzala do ruky, protože je podstatně lehčí a o něco menší než objektiv MK1. Můžete eliminovat cvakání clonového kroužku a manipulovat s ním v tichosti a kontinuálně. Kroužek také můžete uzamknout, takže se nestane, že si omylem změníte clonu. To je pro filmaře nesmírně užitečná funkce. Protože je objektiv lehký, všimla jsem si, že se velmi vylepšila vyváženost mých přístrojů Alpha 7S III a FX3. Nejsou už přetížené vpředu a to hodně to usnadňuje práci s gimbalem. Dokázala jsem obsluhovat gimbal jednou rukou.

Jak byste srovnala výkon nového objektivu s vaší stávající verzí MK1?

Obvykle vždy používám manuální ostření a donedávna jsem byla zapřisáhlým odpůrcem automatického ostření. Měla jsem za to, že je to něco pro začátečníky. Pak jsem asi před rokem dělala první testy s fotoaparátem Alpha 7S III a objektivy G Master a ohromilo mě, jak dobře automatické ostření funguje. Byla jsem tedy celkem spokojená s objektivem 24–70 mm GM MK1, ale občas se mi stávalo, že se automatické ostření úplně nepodařilo. Ale hurá a sláva, automatické ostření na novém objektivu MK2 je úplně neskutečné. Hodně jsem ho při tomto natáčení využívala, s hlavní kamerou FX3 i s fotoaparátem Alpha 7S III na gimbalu. Zhruba 80 % filmu je natočených v režimu automatického ostření. A to říkám já, ten největší kritik automatického ostření a obhájce ostření manuálního. Musím prostě přiznat, že s touto technologií už žádný člověk nedokáže držet krok. Vidět ty záběry je radost, protože při třídenním natáčení se mi ani jednou nestalo, že by automatické ostření nebylo naprosto dokonalé. Ani jedinkrát! Je to neuvěřitelné. O to víc se pak trápíte při výběru záběrů v postprodukci, protože použitelná je většina z nich :-)

Při natáčení jsem hodně využívala automatické zaostření na oči, ať již lidské, nebo zvířecí, a také funkci sledování. Je tichá a naprosto přesná a já jsem opravdu vděčná, že fungovala bezchybně. Točit zvířata a děti je mimořádně těžké, zvlášť když to nejsou školení herci.

V podstatě sledujete, co dělají. Někdy je to dost chaotické a pořídit dobrý záběr je těžké. Pokud navíc pracujete sami, je to obrovská úleva, když se můžete při práci plně spolehnout na své vybavení. Po prvním natáčecím dni jsem si byla natolik jistá tím, jak jsem si výbavu nastavila, že jsem se mohla soustředit na režii, na to, jak film působí a jak všechny zabavit.

Připadaly vám jako filmařce některé z nových funkcí zvlášť užitečné?

Velké plus pro mě bylo potlačení efektu focus breathing. Vůbec jsem ho nezaznamenala, a to jsem přitom několikrát přesouvala body ostření z popředí do pozadí.

Jako pro filmařku je pro mě velmi pohodlný manuální clonový kroužek, zvlášť protože funguje jak s akustickou zpětnou vazbou (cvakáním), tak kontinuálně. Rychle jsem si na něj zvykla a clonu jsem nastavovala jen pomocí kroužku na objektivu. Líbilo se mi také, že můžu kroužek zajistit, takže se mi nestane, že si při natáčení mimoděk změním clonu.

Chtěla byste doplnit nějaký postřeh na závěr?

Používám objektivy G Master už řadu let a jsem z nich nadšená, zlepšují se s každou novou verzí. Většinou při práci používám přístroje FX6, FX3 a Alpha 7S III a originální objektivy Sony se k nim dokonale hodí. Můžu tak plně využít všechny funkce kamer, zvlášť neuvěřitelné automatické ostření. Nejvíc se mi však líbí, že mi teď vybavení dává ohromnou kreativní svobodu, když natáčím úplně sama. Můžu pořídit záběry, které byly ještě nedávno nepředstavitelné a pro které bych vždy potřebovala asistenta. Třeba odhalující záběr v tomto filmu, kde začínám hodně zblízka na matčině obličeji, otočím se kolem ní o 180 stupňů a potom přejdu na ni a na její dceru v širokém záběru. Mám neuvěřitelnou radost, že teď můžu uvažovat a pracovat ještě svobodněji a kreativněji.