Cesta Kate Hopewell-Smith k fotografii se lišila od většiny fotografů. Po studiích výtvarného umění a dějin umění na vysoké škole následovala kariéra v médiích. Vše se však změnilo, když se stala matkou. Zjistila, že potřebuje nový předmět zájmu a chce uniknout návratu do světa kanceláří a dojíždění.

„Kdysi mě zaujal náš starý fotoaparát na film. V té době už ale vládly digitální technologie, takže na Vánoce jsem si řekla o digitální zrcadlovku. Začalo to jako koníček. Pak jsem absolvovala korespondenční kurz s názvem Umění fotografie. Používáním fotoaparátu jsme se v kurzu nezabývali nijak dopodrobna, byl věnován především kompozici a barvám. Uvědomila jsem si, že to je podobné jako ve výtvarném umění, které jsem studovala na vysoké škole, jen na jiném médiu. Zní to hrozně, ale vždycky se mi zdálo zajímavé, že fotografování je prostě rychlejší, je okamžité. Výsledek, o který vám jde, máte v ruce rychle, což přináší skutečné potěšení z práce.“

Když Kate zahájila fotografickou kariéru, léta, která strávila na vysoké škole studiem výtvarného umění a dějin umění, se zúročila. Dodnes z nich čerpá dovednosti potřebné pro fotografování. „Ze světa výtvarného umění jsem si hodně odnesla,“ říká. „Výrazové prostředky vizuální kompozice se podobají tomu, co mě učili při studiu dějin umění. Někdo dokáže instinktivně pořídit lepší snímek než ostatní. Mám ale teorii, že kompozici se může naučit každý a zlepšit tak svoje fotografie. Jsem přesvědčená, že studium základů kompozice učiní z každého lepšího fotografa.“

Kate vysvětluje, co je pro ni nejdůležitějším prvkem snímků: „Pokud rozumíte světlu, rozumíte i expozici. Výslednou podobu snímku pak máte ve svých rukou, což je vzrušující. Mám vždy svoji představu o tom, jak chci světlo zachytit. Při práci v terénu to někdy není jednoduché, ale objevování nových míst a scén je na fotografování to nejhezčí.“

Prací se světlem jsou její snímky lidí charakteristické. Její portréty, rodinné snímky, budoárové snímky i svatební fotografie spojuje jedinečný styl. V práci se světlem se odráží umělecká minulost autorky. Každý snímek je skutečným uměleckým dílem, které je určeno k zavěšení na zeď. 

Při fotografování svateb spolupracuje Kate se svým manželem. Jejich úlohou je vyprávět příběh, zároveň se však jejich filozofie velmi liší od filozofie dokumentárních fotografů. „Věříme, že obrazy nejen pořizujeme, ale i vytváříme,“ říká. „Své objekty přemisťuji, říkám jim, co mají dělat a snažím se je umístit do nejhezčího možného světla. Nefotografujeme jen to, co se samo od sebe děje. Spíše platí, že tyto chvíle vytváříme.“

Při focení se Kate spoléhá na dva fotoaparáty Sony α9. Našla v nich skvělou kombinaci malých rozměrů, vysoké rychlosti automatického zaostřování a vysoké rychlosti snímání. „Potřebovala jsem také fotoaparát, který má zásuvky na dvě paměťové karty. Při focení svateb se bez toho neobejdu.“

Kate má sadu objektivů, které používá nejčastěji. „K focení lidí používám objektivy Sony G Master. Mám FE 70–200mm f/2,8 GM, FE 24–70 mm f/2,8 GM a 85 mm f/1,4 GM. Používám také makroobjektiv FE 50 mm f/2,8, ale opravdu jen pro záběry zblízka.“

Přechod z digitální zrcadlovky na bezzrcadlové fotoaparáty měl velký vliv na to, jak Kate fotografuje. „Mám zkušenosti s digitálními zrcadlovkami, ale teď jsem si zvykla na funkce, bez kterých se už neobejdu,“ říká Kate. „Možnost vidět konečný snímek v hledáčku před stisknutím spouště je k nezaplacení. Automatické ostření Eye AF mi umožňuje fotoaparát při práci držet libovolným způsobem a přitom mít vždy zaostřeno na oko subjektu.“

„Přechod od zrcadlovky na bezzrcadlovku byl snadný. Je to, jako když dostanete auto, které jste nikdy předtím neřídili. Nejdřív si nemůžete zvyknout, ale po několika jízdách se řízení opět stane vaší druhou přirozeností. Pokud bych se měla vrátit zpět, zdálo by se mi divné nevidět výsledek nastavení expozice. Teď se to zdá tak přirozené. Myslím, že by to bylo opravdu bolestivé.“