Když fotografuji lidi, o kterých vůbec nic nevím, dodává to snímku pocit tajemna. Věnuji se celé řadě fotografických žánrů, od fotografování svateb, architektury a krajiny až po portréty a někdy dokonce i snímky detailů nebo produktů. Když ale procházím své archivy, nejvíce mě přitahují snímky lidí, jejich obličeje a výrazy. Zbožňuji fotografování své rodiny, přátel a lidí, se kterými se setkávám, ale rád fotografuji i lidi, jejichž příběhy neznám. O neznámé lidi navíc není nikdy nouze, protože je potkáváte všude, kam se vydáte.

Pouliční fotografie obecně pořizuji, když jsem v pohybu, a vyplňuji tak volný čas, který se mi případně během dne nebo noci naskytne. Když nevíte, kam půjdete a co můžete očekávat, bývá to pak ještě zábavnější.

Pokud vím, že budu pořizovat pouliční fotografie, beru s sebou objektiv Sony FE 35 mm f/1,4 G Master nebo FE 50 mm f/1,4 ZA. Oba poskytují fantastickou kvalitu obrazu, dokonce i když fotografuji s clonou f/1,4. Mají také jednoduché ovládací prvky, a proto jsou snadno použitelné. Nejsou ani příliš těžké, a proto je mohu nosit, i když delší dobu chodím po ulicích.

Pokud s sebou ale fotoaparát mám jen ‚pro každý případ‘, obvykle beru menší a lehčí objektivy, jako jsou modely FE 35 mm f/2,8 ZA nebo FE 55 mm f/1,8 ZA. Tyto objektivy nabízejí víc, než by se na první pohled mohlo zdát, protože jsou sice malé, ale velice výkonné. Pomáhají mi získat za všech okolností zřetelné a ostré snímky.

Mám rád, když snímkem prostupuje atmosféra a energie daného okamžiku. Chci také dokumentovat místa, která v záplavě moderních prosklených budov a nákupních center pomalu mizí, aby lidé v budoucnu viděli, jak naše města vypadala dříve.

Stát se neviditelným

Když jsem pro lidi, které na ulicích fotografuji, neviditelný, vznikají pak opravdu vynikající fotografie. Mohu pak totiž pořizovat autentické snímky, které vypadají přirozeně, protože lidé neví, že je fotografuji.

Vaše neviditelnost se zvyšuje, když lidé kolem vás nevidí, kam se díváte. Velice dobře proto může fungovat, když skryjete své oči. Stačí tmavé sluneční brýle nebo kšiltovka.

Někdy s fotoaparátem dokonce používám dálkovou spoušť Sony RMT-P1BT. Fotoaparát držím v ruce nebo ho nechávám viset v úrovni pasu a přitom aktivuji spoušť z kapsy. Funguje to skvěle, zejména ve spojení s tichou závěrkou, kterou je přístroj Alpha 9 II vybavený.

Když se najednou něco stane, ten okamžik mě přitáhne a nic jiného pro mě není důležité. Snažím se na objekt rychle zaostřit a co nejrychleji zkomponovat záběr. Díky vynikající funkci sledování objektu při automatickém ostření se mohu soustředit na kompozici a také na načasování snímku, protože vím, že fotoaparát bude objekt bez problémů přesně sledovat.

Být diskrétní je dobré pro všechny. Zaprvé, protože je pak méně pravděpodobné, že narazím na nějaké potíže, a zadruhé, protože se vyhnu nepříjemnému vysvětlování, co že to dělám. Na druhou stranu, pokud si vás někdo všimne, díky očnímu kontaktu snímek ožije a je osobnější.

Při fotografování v ulicích se držím jednoho pravidla, a sice nefotografovat lidi v choulostivých situacích. Nechci rozzlobit lidi přímo na ulici ani později, pokud by snímek náhodou někde uviděli.

Přestože se s oblibou procházím po ulicích a přitom fotografuji, nemusím pokaždé získat zajímavý snímek. Někdy mám štěstí a jindy ne. To je na tom ale právě zábavné – na pouliční fotografii mě přitahuje, že nevím, co přesně budu fotografovat a přinesu si s sebou domů.