Důvěřuj mi

Brendanův poslední projekt minutových portrétů vedl k některým zajímavým problémům. „Byla to výzva a ne malá,“ směje se Brendan. „Hlavně proto, že jsem oslovoval náhodné cizí osoby a něco po nich chtěl. Ale já mám výzvy rád, jako fotograf člověk musí nastavovat laťku co nejvýše pokud možno každý den.“

Cílem projektu bylo ukázat lidem, že skvělý portrét lze pořídit během minuty, pokud je nastolena důvěra mezi fotografem a tím, kdo stojí před objektivem. A fotograf zase musí věřit svému fotoaparátu.

Díky této důvěře mohl Brendan pořídit úžasné série černobílých portrétů. S trochou zkušeností a se správným vybavením to podle něj dokáže každý. „Chtěl jsem lidem ukázat, že takové věci se dají dělat i v pouliční fotografii a vlastně v jakémkoli žánru. Spousta lidí má problém přistoupit k člověku a zeptat se ho, jestli by si ho mohli vyfotit,“ vysvětluje.

„Důvěra vzniká na základě toho, jak se na lidi díváte a jak s nimi hovoříte,“ pokračuje Brendan. „I v situaci, kdy byl kolem dav 200 nebo 300 lidí, jsem se snažil vytvořit prostor jen pro nás dva. Požádal jsem fotografované, aby se nedívali na dav, ale pouze na mě, jako bychom tam byli sami a nikdo jiný. To jim pomohlo se zbavit nervozity. Pracovali jsme pak jako fotograf a model a byla to záležitost jen nás dvou.“

Jak Brendan zvládá za takovou chvilku navázat vztah s fotografovaným člověkem a vytvořit atmosféru důvěry? Požádáte portrétovaného, aby se podíval do objektivu a zkusil v něm vidět fotografa. „To je velice důležité. Lidé pak nevypadají, že se jen dívají na foťák; vypadají soustředěněji, jako by s vámi mluvili. Vytváří to vztah, který je podstatou dobrého snímku.“

Minuta uteče rychle a Brendan musí mít jistotu, že jeho aparát α7R III zachytí jeho nové známé co nejdokonaleji. Co je nejdůležitější? „Ostrost. Díky funkci Eye-AF fotoaparátů Sony se nemusím bát, že nebudou zaostřené oči. Vše funguje na jedničku, i když je clona doširoka otevřená. Bez Eye-AF vždy hrozilo, že budete mít místo očí zaostřená víčka nebo řasy, a neustále jste se strachovali, že vám něco uteče.“

Ale teď? „Vím, že s tímto člověkem mohu pracovat a udržovat s ním kontakt,“ říká Brendan. „Vím, že o fotoaparát si starost dělat nemusím, je jen prodloužením mé kreativní mysli. To je ta nejdůležitější věc, a to zejména, když na pořízení snímku máte jen minutu. A opět jsme u důvěry, tentokrát u mé důvěry v můj fotoaparát. Proto používám α7R III, tato technologie mi zkrátka umožňuje dělat mé řemeslo.“

Brendan pracuje velice rychle. Používá jednoduché nastavení blesku a u aparátu α7R III využil i technologii TTL, která obohatila jeho způsob focení: „Jsem staromilec a ve studiu používám expozimetr. Ale když nemám čas, TTL velice pomáhá. První snímek jsem vždycky pořídil s TTL a pak jsem přešel na manuální ovládání, abych měl úplnou kontrolu. Je to takové hybridní focení, dává mi to skvělý výchozí bod, od kterého mohu někam pokračovat.“

Poslední fází je důvěra mezi fotografem a divákem, říká Brendan, protože po něm chcete, aby zhlédl a pochopil celou sérii snímků, která vznikala v průběhu měsíců na místech od sebe velmi vzdálených. U projektu minutových portrétů je základem úspěchu konzistentnost vzhledu jednotlivých snímků.