Fotografování makra a divoké přírody jsou sice technické záležitosti, ale bez emocí technika neznamená nic. Snímek může být zaplněný, ale dojem bude prázdný. Krásným příkladem je oceňovaný fotograf Petar Sabol. Jeho fotografie jsou technicky dokonalé, ale také vizuálně úchvatné, protože jdou za hranice vědy a fascinace.
„Při fotografování musíte myslet na spoustu věcí a každá z nich může být problém. Světlo, rychlost závěrky, zaostření, hloubka ostrosti… v makrofotografii na správné technice velmi záleží. A pak je tady prostředí. Objekt může odlétnout nebo vítr pohne stonkem. Vše musíte zvládnout tak, aby se mohla projevit vaše umělecká vize. U mě se tak stane, když se uvolním a soustředím na fotografovaný objekt… Pak ten pocit vložíte do snímku a vznikne umělecké dílo. Ale nejsem dokonalý, nepovede se mi to vždy.“
Petar zmiňuje úchvatný snímek, na kterém zachytil potápějícího se ledňáčka. Nešlo jen o štěstí, dalo to spoustu práce. Příležitost trvající zlomek sekundy mu zabrala měsíce úsilí.
„Po tomto snímku jsem se neubránil výkřiku! Byl to úchvatný okamžik. Vyvrcholení dlouhého procesu. Sžil jsem se s ledňáčkem, mnohokrát jsem ho vyfotil ve větvích, než mě napadlo udělat něco jiného – jak by to vypadalo pod vodou? Tentokrát to bylo opravdu rychlé. 12 snímků za sekundu, spousta prostoru k zachycení okamžiku. A to je jen jeden snímek z mnoha. A teď tady máme model α9 s 20 snímky za sekundu. Sony nám dává takovou rychlost, abychom zachytili kouzlo okamžiku.“
Petar použil podvodní pouzdro a ponořil fotoaparát 50 cm pod hladinu. V této hloubce je divákovi jasné, že scéna se nachází pod hladinou, ale zároveň je zde dostatek světla. Musel být slunečný den, aby se podařilo zachytit živé přírodní barvy.
„Při pořízení snímku Ledňáček byla všechna nastavení ruční: ostření, rychlost závěrky, clona. Kompozici jsem nastavil podle místa, kde jsem čekal, že se ledňáček ponoří. Abych přilákal ryby, které ledňáček loví, rozházel jsem do vody rybí krmení. Pak už to byl pokus a omyl. Kamerou nesmíte pohnout a pouze reagujete na objekt. Ani v tom okamžiku nevidíte, co zaznamenáváte. Byl jsem nadšený, chtěl jsem to dotáhnout do konce a tušil jsem, že to zvládnu. Někdy to bylo frustrující. Občas byl ledňáček dokonale ostrý, ale mírně se dostal mimo snímek. Jindy byl ideálně umístěný ve snímku, ale zase nebyl ostrý… Nemohl jsem to vzdát!“
V Petarově práci je konzistentě patrná věrnost světlu. Světlo vytváří přirozený svět, takže jeho zachycení by mělo být prvořadé. Petarovy snímky překypují světlem, které vyzdvihuje detaily hmyzu a ptáků a dodává snímkům na dramatičnosti, takže výsledná scéna a objekty doslova překypují životem. Fotografuje především brzy ráno nebo při západu slunce, často s kompozicí proti slunci, při které podle potřeby zvýrazňuje detaily ve stínech a také živé barvy. Právě velké dynamické rozlišení a živé barvy jsou vlastní fotoaparátům typu Full-Frame.
Úchvatným stylem jeho práce je využití paprsků světla, které nasvěcují objekty jako reflektory. Jde o pohled, ke kterému dospěl experimentováním, a nazývá ho „fotonická blaženost“. Efekt vznikl použitím standardního filtru starburst, ale trochu jiným způsobem, než byste čekali.
„Často jsem použil tyto filtry k tomu, abych dodal výrazným prvkům třpyt, zejména když byla zvířata nasvícena zezadu a pokrytá ranní rosou. Když jsem pak vytvářel kompozici, zjistil jsem, že z určitého úhlu pohledu a se sluncem na straně mohu dosáhnout tohoto úžasného sloupce světla z rohu rámečku. Vypadalo to úchvatně a vážně mě to zaujalo. Lidé si mohou myslet, že jde o fotomontáž nebo filtr, ale za vším stojí hardware.“
Experimentování, odhodlání. Vše se počítá. Petar tráví spoustu času v divočině zkoumáním objektů a přínosy jsou patrné na první pohled. Jeho snímky mají předem promyšlený přístup studiové práce, přitom jsou všechny vytvořeny v terénu.
„Jde především o kontakt s přírodou a znalost objektu. Když hledám v lese, zjistím, kde se objekty nacházely předchozí večer. Sleduji jejich chování, když jsou aktivní, a když slunce začne zapadat, uklidní se a uloží se k spánku. Poznačím si místo, kde spí, abych ho našel následující ráno, když budou zvířata stále mátožná, než je slunce zahřeje. Takové fotografování je mnohem snadnější, dá se lépe zvládnout. Než vyjde slunce, jsem venku připraven fotit, abych nemrhal časem.“
Při hledání objektů v tomto stavu může také snadněji použít techniky pro makrofotografie, jako je například funkce Focus Stacking. Nehybnost usnadňuje změnu zaostření tak, aby pokrylo celé zvíře. Až donedávna to Petar dělal ručně, ale v poslední době se svými externími objektivy přešel na používání kolejniček pro elektronické zaostřování. Funkci Focus Stacking používá, když jsou správné podmínky, ale vždy vyfotí několik snímků při menších clonách a dbá na správnou pozici, aby fotil ze strany, ze které bude zaostřeno na většinu objektu.
„Kromě možnosti slučovat snímky s různými rovinami ostření jsem při focení makrosnímků objevil mnoho dalších výhod používání nových fotoaparátů. Obrazovky lze při práci v terénu plně vyklápět. Elektronické hledáčky jsou fantastické, protože vždy před vyfotografováním vidíte, jak bude fotografie vypadat – změny expozice, vyvážení bílé, vše je perfektně čisté. Dokonale se s tím pracuje, můžete vytvořit snímek, aniž byste museli přemýšlet nad tím, co je nutné na poslední chvíli upravit. Funkce „focus peaking“ je také velmi užitečná, protože mi pomáhá dosáhnout perfektní ostrosti. Běžné zrcadlovky nyní působí jako zastaralá technologie a rozdíly se projeví v ještě vyšší míře v budoucnu.“
„Vždy se snažím své fotografie vylepšit bez ohledu na to, kolik času a úsilí to bude stát.“
