Povídání o fotoaparátech s Bobem Martinem

Boba Martina nemusíme představovat. Pořizuje špičkové sportovní fotografie přes třicet let a patří mezi nejlepší profesionály v tomto oboru. Boba inspirovala myšlenka tichého fotografování. Před dvěma lety poprvé sáhl po fotoaparátu α7R II a nikdy nelitoval.

Nedávno se nám podařilo Boba mezi dvěma zakázkami zastihnout. Zeptali jsme se na jeho oblíbené fotoaparáty a objektivy Sony.

Myslím si správně, že jste fanoušek nových technologií, ovšem pouze tehdy, když představují nějakou výhodu pro vaši práci?

K vylepšení svých fotografií využívám všechny dostupné technické vymoženosti. A také proč ne? Jakmile technologie digitální fotografie dosáhla dostatečně dobré úrovně, přijal jsem ji za svou. To samé platí pro automatické ostření. Bezzrcadlové fotoaparáty považuji za další velký krok vpřed. Nabízejí mnoho výhod.

Když jsem fotoaparát Sony poprvé uviděl, hned jsem ho chtěl mít, protože byl tichý. Nelíbil se mi ale elektronický hledáček. Řekl jsem si, že se s tím nějak smířím, protože výhody převažovaly nad nevýhodami. A dnes si myslím, že k prodejnosti těchto fotoaparátů přispívá tato funkce ze všeho nejvíce. Už bych bez ní nemohl existovat. Když fotografuji portréty v komplikovaných světelných podmínkách, mohu využít předběžného náhledu a rychle vše nastavit. A díky tiché závěrce nemusí objekt vůbec vědět, že se tak děje. S fotografovaným člověkem si v klidu povídám a přitom vyladím nastavení fotoaparátu.

Tichá závěrka je obrovskou výhodou. Lidé jsou dnes zvyklí, že slyší cvaknutí. Hned změní svůj postoj nebo výraz. Když fotografujete potichu, je to vaše výhoda. Vy jste ten, kdo jim říká, že teď vypadají dobře. O správném okamžiku nerozhoduje cvaknutí fotoaparátu.

Můžu klidně stát vedle Tigera Woodse u 18. jamky při rozhodujícím odpalu, který mu zajistí vítězství v Masters, a vím, že ho určitě nebudu rušit. Vůbec nebude vědět o tom, že ho právě fotím rychlostí dvacet snímků za sekundu.

Jak už jsem řekl, myslím si, že sportovní fotografie se díky novým technologiím fotoaparátů velmi zlepšily. Je to tím, že fotografové si nemusí dělat starosti se správnou technikou a mít obavy, zda zachytí správný moment. Dříve možná byli sportovní fotografové ve srovnání se zpravodajskými a uměleckými fotografy považováni za jakýsi méněcenný druh, protože jejich jediným úkolem bylo „zachytit moment“. To už ale dneska neplatí. Technologie nám velmi pomáhá, takže máme dostatek možností soustředit se na uměleckou stránku kompozice a na správné osvětlení.

Byl pro vás snadný přechod z digitální zrcadlovky na bezzrcadlovou technologii?

Ne, vůbec to nebylo lehké. Trvalo mi to pěkných pár měsíců. Po tu dobu jsem fotoaparát Sony stále používal a teprve pak se mi s ním začalo dobře pracovat. Po mnoho let jsem používal stejnou značku digitálních zrcadlovek. Uměl jsem s nimi pracovat velmi intuitivně. Nejdříve jsem fotoaparát Sony používal souběžně se svými zrcadlovkami a teprve postupně jsem sebral odvahu k tomu, abych zcela změnil technologii. U fotoaparátu Sony mi připadala užitečná zejména možnost individuálního přiřazení funkcí. Díky ní mám funkce, které nejvíce používám, umístěny tak, že jsou velice dobře dostupné.

Můžeme, kromě technologií fotoaparátu, se kterými jste očividně spokojený, hovořit také o objektivech?

Budu upřímný. Když jsem poprvé sáhl po fotoaparátu Sony, zajímalo mě pouze to, že mohu fotografovat potichu, a myslel jsem si, že budu přes adaptér používat své objektivy od digitální zrcadlovky. Připadaly mi ale neohrabané a automatické ostření bylo pomalé. Brzy jsem zkoušel fotografovat s objektivem G Master.

Možná je to tím, že tyto objektivy nemusí být kompatibilní se staršími fotoaparáty, nebo tím, že využívají nejnovější optické technologie. Každopádně objektivy G Master jsou svými výsledky velmi pozoruhodné. Musím zmínit zejména objektiv 70–200 mm f/2,8, který podle mého názoru na hlavu poráží konkurenci. Skutečnost, že objektivy Sony byly od samého počátku koncipovány jako „digitální“, je podle mého názoru obrovskou výhodou. Jedná se o moderní objektivy vyrobené pro moderní fotoaparáty. Také si myslím, že objektivy Sony dobře zvládají vysoké rozlišení snímačů, což v mém případě znamená, že mám o starost méně. Nechápu, proč některé „nižší“ objektivy jako například 12–24 mm f/4 G také nenesou označení G Master. Vždyť třeba tento objektiv je neuvěřitelně ostrý. To samé platí pro objektiv 24–105 mm f/4 G. To je další fantastický kousek.

Vypadá to, že používáte široké spektrum objektivů. Máte nějaký oblíbený? Jak už jsem řekl, mám opravdu rád objektiv 70–200 mm f/2,8 G Master a používám ho u většiny snímků. Měl jsem to štěstí, že se mi nedávno dostal do ruky také objektiv 400 mm f/2,8 G Master. Ten by měl být hlavním objektivem každého opravdového sportovního fotografa. Jeho velkou výhodou je vedle jeho vynikajících optických vlastností také nízká hmotnost. To je velice důležité zejména pro lidi, jako jsem já. Když fotografuji, musím totiž být dost v pohybu. Jedna věc mě opravdu uchvátila. Tento objektiv podává perfektní výsledky i s telekonvertorem. Rychle zaostřuje a ostrost je dokonalá. Je těžší vepředu, což je velká výhoda, když chcete rychle dostat do záběru to, co potřebujete. Než jsem se propracoval ke 400mm objektivu, používal jsem objektiv 100–400 mm G Master. Od tohoto objektivu jsem moc nečekal. Moje předchozí zkušenost mě od objektivů s velkým přiblížením odrazovala a vždy, když to bylo možné, jsem upřednostňoval objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. Rozhodl jsem se ho vyzkoušet, když jsem v Etiopii fotografoval Mo Faraha. Právě natáčel nějaké rozhovory pro televizi. Stál jsem vzadu a pokoušel se pořídit pár těsně oříznutých portrétů. Byl jsem ohromen, jaké ostrosti je možné dosáhnout. Teď tento objektiv cestuje všude se mnou.