Když po létě nastoupí podzim, fotograf volně žijících zvířat Gustav Kiburg využívá podzimních barev jako perfektní pozadí: „Vždy přemýšlím nad barvami. Rozmýšlím nad tím, kde bych se měl usadit a jaké bude pozadí. Kde je větev stromu a jakou barvu mají okolní listy. Je toho dost, nad čím musím přemýšlet, než vůbec pořídím první snímek.“
Minulý podzim se Gustav při jednom ze svých prvních výletů vydal do lesa fotit veverky a vzal si fotoaparát Sony α7R IV. „Jsou to zábavná zvířátka a na podzim se fotí báječně. Zhoustne jim srst a na sleších začnou mít chvostky, které je pak budou chránit za studených zimních teplot.“
Veverky jsou malé a rychlé, takže by se mohlo zdát, že vhodnější bude rychlejší aparát, jako je třeba Sony α9 II. Gustav však má své důvody, které ho u tohoto projektu vedly k volbě α7R IV.
Na podzim jsou veverky velice aktivní, vysvětluje Gustav, protože si připravují zásoby potravin na zimu. Jak mu při focení pomohl aparát α7R IV? „Zjistil jsem, že je to skvělý přístroj. Při všem tom pohybu jsem dokázal fotit,“ říká. „Snímač, který má 61,2 milionu pixelů, zachytí spoustu detailů, takže mohu obrázky upravit a oříznout a přitom je stále tisknout ve velkých formátech. Pořád tvrdím, že při fotografování přírody a divokých zvířat nikdy nemáte dostatečný „dosah“ – tím myslím ohniskovou délku. Takže možnost obrázek oříznout a dosáhnout tak lepší kompozice, je fantastická.“
Ohnisková délka objektivu je při fotografování divoké přírody velice důležitá. Jako mnozí další fotografové i Gustav si oblíbil objektiv Sony FE 400 mm f/2,8 GM. Ten také používal, když fotografoval veverky. Rád pracuje i s objektivem FE 200–600 mm f/5,6–6,3 G OSS. Doporučuje jej amatérským fotografům, kteří si chtějí fotografování zvířat ve volné přírodě vyzkoušet: „Podle mě je to skvělý objektiv na focení přírody. Má dobrou ohniskovou délku. Když se v lese snažím vyfotit veverku, hodí se délka 300 mm, ale když uvidím malého ptáka sedícího na stromě, mohu ohniskovou vzdálenost rychle změnit na 600 mm. A má clonu s 11 lamelami, což přispívá ke skvělému vzhledu rozostřených oblastí, takže subjekt skutečně vynikne.“
Dalším překvapením je u fotoaparátu α7R IV rychlost automatického ostření. Gustav používá funkci Tracking AF a divoká zvířata s ní fotí bez problémů. „Při focení jsem koutkem oka zaznamenal jestřába, který se chystal přistát na větvi,“ vysvětluje. „Jestřábi létají velice rychle, takže rychlý musíte být i vy. Nemáte čas přemýšlet nad tím, jak by fotka měla vypadat. Otočil jsem se, aparát ve zlomku vteřiny zaostřil a pořídil snímek. Musíte reagovat okamžitě a tento fotoaparát to stíhá.“
Gustav miluje barvy a je velkým zastáncem špatného počasí. „Špatné počasí je barevné počasí,“ říká. „Sluníčko rád nemám. Slunce produkuje tvrdé světlo, které vytváří tvrdé stíny. Já chodím fotit, když je oblačno, protože barvy pak lépe vyniknou. S ostrým objektivem mohu zachytit všechny výrazné přírodní barvy, zejména na podzim. Někdy použiji i polarizační filtr, to pak jsou barvy ještě sytější a výraznější, zejména ve vlhkém prostředí lesa. Všechny ty barvy mi pomáhají věrněji zachytit přirozené prostředí, v němž veverky žijí, a navíc představují dokonalé pozadí pro jejich jasně zrzavé zimní kožíšky.“
Během celodenního fotografování veverek, ptáků a dalších zvířat, která v lese potká, může Gustav pořídit klidně 1 000 snímků. Ale co se všemi těmi fotografiemi? Pokud máte snímač s 61 miliony pixelů, jde o ohromné množství dat. „Nechám si nejlepších 10 nebo 15 a ostatních 985 smažu!“ směje se Gustav. Nechápu fotografy, kteří se strachují, že jim dojde paměť, protože fotografují ve vysokém rozlišení. Já se chci s ostatními podělit jen o ty nejlepší snímky, ne o ty, které jsou od stého místa níž. Ty stejně nikdy nepoužiji, jen se mi povalují na pevném disku, aniž by se na ně kdokoliv podíval, takže je prostě smažu a problém je vyřešen!“
„Špatné počasí je barevné počasí.“
