Kenton Thatcher je přední reklamní a portrétní fotograf, který pracuje v oboru už přes 18 let. Pochází z Londýna, ale nyní pracuje v Lisabonu. Proslul svými ikonickými snímky a jedinečnou schopností inspirovat a zaujmout lidi, které fotografuje.
„Nejsem nijak zvlášť technický typ,“ přiznává tento profesionál v oboru reklamy. „Dělám jen svoji práci fotografa. Ale zbožňuji novinky. A fotím už dost dlouho na to, abych poznal, když se naskytne něco zajímavého. Proto jsem okamžitě uvítal možnost otestovat aparát α7R IV.“
Kenton odkazuje na jeden z posledních projektů, při kterém používal fotoaparát α7R IV, a pokračuje: „V reklamě jde občas spíš o show, takže když jsem nedávno fotil portréty – a když už jsem věděl, co snímač α7R IV dokáže – rozhodl jsem se pro trochu širší záběr než obvykle, abych si mohl pohrát s pozadím. Hlava subjektu zabírala přibližně třetinu prostoru. Když jsem zaostřil na oči a ukázal klientům, jak kvalitní je výsledek, byli velmi překvapení.“
Úroveň detailů, které dokáže zachytit 61Mpx snímač fotoaparátu α7R IV, říká Kenton, řadí tento přístroj mezi fotoaparáty středního formátu. Má přitom řadu výhod, které ty další nemají, především co se rychlosti týče.
„Nechápejte mě špatně,“ vysvětluje Kenton. „S aparáty středního formátu jsem pracoval řadu let a mají své místo, třeba při statické práci ve studiu. Jenže když je používáte, přeci jen občas potřebujete zlomek sekundy navíc, při kterém se může kontakt mezi vámi a subjektem přerušit. To se s aparátem α7R IV nestává.“
„S 35mm fotoaparáty toho můžete dokázat ještě mnohem více, a to díky jejich rychlosti a flexibilitě použití,“ pokračuje Kenton. „A když zkombinujete vysoké rozlišení a rychlost α7R IV, je to z hlediska formátu skutečný průlom. Abych mohl klientům zaručit maximální možné rozlišení, dříve jsem u některých 35mm aparátů s nižším rozlišením potřeboval vždycky přesně vědět, jaký bude výsledný formát, k čemu bude snímek sloužit a jaké bude oříznutí. Teď už se o to starat nemusím, protože α7R IV nabízí mnohem větší flexibilitu.“
Kenton prozrazuje, že je schopen uspokojit požadavky klientů, kteří po něm požadují stále více lifestylových snímků, jedině díky tomu, že s α7R IV může pracovat takovým způsobem jako s žádným jiným fotoaparátem středního formátu.
„Fotografování má své trendy,“ vysvětluje. „V posledních pěti nebo šesti letech začal být velký zájem o lifestylové snímky, a to nejen v reklamě, ale také při focení svateb a portrétů – o spoustu fotek v nějakém prostředí s malou hloubkou ostrosti, na nichž je zachycen pohyb. Taková kombinace bývala obtížná a výsledkem bylo mnoho rozostřených záběrů. Automatické ostření na oči v reálném čase, které α7R IV má, to všechno změnilo. Aparát neustále zabírá oči tak dobře, že mohu kolem fotografované osoby i pobíhat. Občas fotím při 10 fps a plném rozlišení, subjekt otáčí hlavu a přitom mi neujde jediný záběr. Ta funkce zcela změní váš způsob fotografování.“
Ačkoli na Kentona i jeho klienty zapůsobily technické aspekty α7R IV, pro profesionální fotografy je často důležitá především snadnost manipulace s fotoaparátem. Ani v tomto ohledu α7R IV nezklamal.
„Oproti α7R III má pár příjemných vylepšení, například úchop,“ vysvětluje. „Model IV vypadá velice podobně jako III, ale jakmile fotoaparát vezmete do ruky, máte mnohem lepší pocit. A já rád fotografuji také při vertikálním uchopení aparátu. Jeho vyvážení je skvělé, a i když použijete skutečně velký objektiv, jako třeba Sony 70–200 mm f/2,8 GM, pořád se báječně drží.“
Navíc je pro Kentonovo fotografování velkou výhodou možnost přizpůsobit nabídky osobním potřebám.
„Fotoaparát má spoustu funkcí,“ vysvětluje.Zkrátka si připravím taková nastavení, která potřebuji nejčastěji, a mohu pracovat daleko intuitivněji. Pracovat rychle je natolik důležité, že se musíte naučit při práci nemyslet příliš na to, co děláte. Je to jako řídit auto. Když se učíte řídit, vědomě řadíte jedničku, dvojku nebo trojku, ale po nějaké době už o tom nepřemýšlíte. Úplně stejné by to mělo být s fotoaparátem. A s α7R IV to tak je.“
„Komunikuji prostřednictvím fotografií. Při naslouchání příběhům lidí, které jsem fotografoval, jsem se toho o životě dozvěděl víc než ze všech knih, které jsem kdy přečetl. Ale je pravda, že jsem dyslektik.“
