Dilian Markov každý den fotografuje pro bulharské edice známých módních časopisů jako Elle, Cosmopolitan a Harper’s Bazaar. Cestování a objevování ho však stále přitahuje a líbí se mu, jak si panoramatické snímky dokáží podmanit diváka.
„Rád tvořím a také rád cestuji. Před pár lety jsem objevil malý fotoaparát s výbornými objektivy, který dělá kvalitní fotky. Umožnilo mi to vyrazit do ulic a fotit skutečný život bez líčení a studiového osvětlení. Zároveň jsem odjel na dlouhou dovolenou. Bez velkého přemýšlení jsem se i s rodinou na měsíc a půl přestěhoval do obytného auta a vyrazili jsme do světa. Po cestě jsem každý den fotil svoji rodinu a život kolem nás.“
Dilian si na cestu vzal Sony NEX-6, fotoaparát, který předurčil charakter jeho snímků. Jedna z funkcí tohoto aparátu totiž umožňuje pořizovat panoramatické snímky. Diliana panoramatická fotografie vždy fascinovala, ale nikdy na ni neměl dost trpělivosti. Na této cestě se mu naskytla příležitost tento formát vyzkoušet.
„Pracuji velmi dynamicky. Stativ nepoužívám skoro nikdy, jsem neustále v pohybu a vyhlížím něco neobvyklého, například gesto, úsměv nebo přirozenou reakci člověka, kterého fotografuji. Při fotografování na cestách to dělám také tak.“
„Mám respekt ke svým trpělivým a precizním kolegům, kteří pomocí stativu skládají panoramatické záběry z jednotlivých snímků. Ale jsem jiný. Prostě nejsem tak trpělivý, takové fotografování mě nebaví. Panoramatický režim fotoaparátů Sony mi umožňuje pořizovat snímky způsobem, který mě těší.“
Možná jste o panoramatické režimu fotoaparátů Sony dosud neslyšeli. Funguje tak, že fotograf pořídí panoramatický snímek plynulým otáčením aparátu jedním směrem. Fotoaparát přitom pořizuje sérii snímků, které zároveň skládá k sobě do jednoho souvislého panoramatického záběru. Ušetří tak fotografovi práci s ručním sestavováním snímků.
„Panoramatické snímky mě vždy podvědomě přitahovaly. Nemám pro to vysvětlení. Mám rád otevřenou divokou krajinu, kde se můžete do daleka rozhlédnout, a také světlo a vodu. Taková místa mi dávají energii a budí ve mně touhu fotografovat. Když v takové krajině stojím, to, co vidím a cítím, dokáži vyjádřit panoramatickým snímkem.“
Dalo by se očekávat, že většina Dilianových panoramat budou krajiny. Často však tento široký formát používá také k vyjádření alternativního pohledu. Jednou jsem byl na služební cestě v Cannes. Pracoval jsem tehdy pro nadnárodní společnost, která vyrábí chemikálie. Procházel jsem se s fotoaparátem po ulici, která vede podél moře. Bylo zrovna poledne a slunce pálilo. Podle všech pravidel to na fotografování nebyla vůbec dobrá doba. Došel jsem na konec ulice, na pláži tam byly davy lidí. Najednou jsem před sebou viděl dívku, jak zvědavě sleduje lodě v zálivu. Vzal jsem do ruky fotoaparát a bez rozmýšlení jsem ji vyfotil. Věděl jsem, že mám jen jeden nebo dva pokusy. Dívka se otočila za fotoaparátem, podívala se na mě a odešla. Já už jsem ale měl svůj snímek. Nebylo to tradiční panorama, ale dojem byl kouzelný.
Proč Dilian ve fotografování panoramat pokračuje? Odpověď je jednoduchá: „Mám z různých míst z celého světa nádherné fotky v klasických formátech 2:3 a 1:1. Když ale vystavím panorama dlouhé 2,5 metru, je to úplně jiný zážitek. Stojíte před ním a abyste si je mohli celé prohlédnout, musíte otáčet hlavou doleva i doprava. V tomto okamžiku na divácích vidím, že se v duchu přenesli do místa, které jsem vyfotografoval. Je to neopakovatelný zážitek!“
„Když fotografuji srdcem, mé snímky lidem pronikají do duše. Uvědomil jsem si to právě při pořizování panoramatických fotek.“
Dilianovy nejdůležitější rady:
„Fotografuji proto, abych se mohl dotknout duše jiných lidí“
