muž žijící v provizorním domě na mexických hranicích

Filmy

Alessandro Grassani

„Jednotlivé snímky mě už nezajímají,“ začíná Alessandro Grassani. „Myslím si, že dnes může jeden dobrý snímek pořídit téměř každý, dokonce i telefonem. Důležitější je vytvořit komplexní dílo. Řada snímků je pro vytvoření příběhu nezbytná a dokáže otevřít dveře do neznámého světa, nejen z novinářského pohledu, ale i z emocionálního.“

chovatel zvířat žijící v africe v pobřeží slonoviny

Jeden takový projekt, Poslední iluze, je o cestě environmentálních migrantů do měst. Název vystihuje jejich nenaplněné sny.

„Na vlastní půdě nemají budoucnost, proto odcházejí do měst. Když se ale celý život živíte jako rybář a přijedete do města, jako je Dhaka, nemáte schopnosti pro přežití. Sen o životě ve městě se pro ně stane noční můrou.“

rybář sedící na lodi, pobřeží slonoviny, afrika

Jak dospěl až sem?

Jako u většiny lidí se jeho kariéra nevyvinula přes noc. Po fotografické přípravě pracoval Alessandro nejprve jako asistent reklamního fotografa. „Pracoval jsem pro něj ve studiu rok, možná o něco déle, pak mě vyhodil,“ směje se Alessandro. „Řekl mi, že se na tento typ práce nehodím, že bych se měl zaměřit na to, co mě baví, což byla dokumentární fotografie. Byl to opravdu pěkný způsob, jak mě vyhodit.“

Pak jako fotograf na volné noze pracoval pro různé italské noviny včetně deníku Corriere della Sera a později se přesunul k tématu Středního východu. Nyní se věnuje různým reklamním, korporátním a dokumentárním zakázkám, které podle možnosti doplňuje vlastními projekty. „Každá práce je dobrá, protože jako fotograf potřebujete dostatek finančních prostředků, abyste uživil svou rodinu a zároveň se mohl věnovat vlastním projektům.“

migranti jdoucí po kolejích do spojených států, chiapas, mexiko

Promítlo se něco z jeho průpravy v oblasti reklamy do jeho dokumentární práce? A pokud ano, jak se to v jeho práci projevuje?

Zejména co se týče použití světla. Když jste ve studiu, posunete lampy a vytvoříte si světlo, jaké potřebujete. Venku to udělat nemůžete, ale pokud si toho všímáte, můžete ve světle, které máte k dispozici, hledat změny. Budete si ho více uvědomovat a začleníte ho do všeho, co děláte.

To znamená, že čekáte na správné světelné podmínky a snažíte se zachytit správný snímek, který bude vyprávět příběh.

útulek pro migranty ve městě sonora v mexiku

„Jeden z mých projektů o migraci zahrnuje ve finální verzi 30 nebo méně fotografií pořízených během několika let, ale pořízení jednoho z těchto snímků může představovat týden práce. Vím, co chci sdělit, znám dané místo, takže abych mohl snímek pořídit, vracím se tam stále dokola, při východu slunce, při západu slunce, v dešti, v různou denní dobu, a čekám na dokonalé světlo, které to vyjádří.“

žena procházející kolem zchátralé budovy, pobřeží slonoviny, afrika

Aby dosáhl dokonalé rovnováhy snímků, stala se editace důležitou součástí projektu. Alessandro vysvětluje: „Nikdy nevím, který snímek je ten dokonalý, dokud neprovedu finální úpravy a nevidím vše na obrazovce jako komplet. Editace je zásadní, protože pokud ji neprovedete správně, můžete práci zničit. Po dobré editaci může špatná práce vypadat lépe. A špatná editace dobré práce může zničit příběh. Snímky musejí fungovat jako série vyprávějící delší příběh s emocionálním dopadem.“

Proto žádá Alessandro při editaci o pomoc, aby získal nový pohled na svou práci. „Jako fotograf nejste vždy nejlepším editorem své vlastní práce. Edituji fotografie s lidmi, kterým důvěřuji, a to nějakou dobu trvá. Editace jednotlivých částí projektu může trvat týden až několik měsíců. Udělám první výběr, pak o tom diskutujeme a následně to nechám chvíli ležet. Je to jako víno, čím déle ho necháte zrát, tím je lepší.“

zeď na hranicích se spojenými státy, sonora, mexiko

Jedním z klíčových aspektů fotografování i editace je pozoruhodná rovnováha mezi estetikou a žurnalistikou. „Při práci uplatňuji pravidla fotožurnalistiky, ale když pracuji s důrazem na estetické hledisko, cítím volnost umožňující mi pracovat co nejlépe tak, abych lépe zachytil snímky, které budou na lidi silně působit. Řekněme, že mou ambicí je najít dokonalou kombinaci krásy a pravdy. Tehdy jsou snímky nejpůsobivější.“

baja california, pohled na zeď mezi spojenými státy a mexikem z města tecate

Za tímto účelem začal Alessandro své kompozice minimalizovat, aby našel jednodušší a efektivnější kombinace. „Možná jsem předtím hledal komplexnější kompozice s různými objekty v různých vrstvách záběru. Teď se snažím, aby byly více základní,“ říká.

V praxi tento jednodušší přístup znamená „odebírání zbytečných věcí ze záběru – šumu a rušivých podnětů – za účelem jeho zjednodušení, ale se zachováním kontextu jako místa, kde objekty žijí. Proto mám rád rozlehlé krajiny s objektem uprostřed. Krajina, atmosféra a objekt se přitom musí ideálně spojit. Koneckonců, příběh spočívá v kontextu.“