Vzácné chvíle

„Vždycky jsem říkal, že nikdy v životě nebudu fotografovat na svatbě,“ směje se Yannick Zurflüh, „ale teď už vím, že právě tohle mě těší nejvíc.“ Vystudoval ekonomii a podnikové řízení a měl za to, že bude dělat „pořádnou práci, v obleku!“. Fotografování coby milovaný koníček se ho však drželo a nakonec v jeho životě zaujalo zásadní místo.

Na první pohled působí Yannickovy svatební fotografie jako přirozené dokumentární záběry, ale brzy zjistíte, že je na nich něco víc. Dokáže si vytvořit úzkou vazbu na osoby, které fotografuje, takže máte téměř pocit, že jste sami svatebními hosty. „Vždy mě těší, když zachytím upřímné chvilky,“ vysvětluje Yannick, „věci odehrávající se jen tak mimochodem – třeba zamyšlení a radost z okamžiku, které zažívají prarodiče, nebo pohled, který si při projevech vymění přátelé. Takových chvil by si nezúčastněný člověk ani nevšiml.“

„Aby se mi to podařilo, musím se stát jedním z účastníků, musím s nimi jíst a pít a dělit se o své pocity,“ pokračuje Yannick. „Proto se snažím poznat pár, se kterým budu pracovat, zvu je i s mou partnerkou na večeři a jsem s nimi v kontaktu až do svatebního dne i po něm. Mnozí z mých blízkých přátel byli vlastně původně párem, který jsem fotografoval! Rozhodně je to spíš společenská událost než jen fotografická zakázka.“

Takový lidský přístup vyžaduje odpovídající fotoaparát a objektivy. V jejich spojení se musí odrážet fotografův náhled na svět a musí zapadat do jeho stylu práce. Proto Yannick ke svým tělům Sony Alpha 9 často přiřazuje objektivy FE 35 mm f/1,4 ZA a FE 50 mm f/1,4 ZA.

„Tyto objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností navíc nastolují klid,“ pokračuje Yannick, „což může být uprostřed zábavného svatebního chaosu opravdu důležité. Téměř vždy fotografuji s plně otevřenou clonou a záběry s clonou f/1,4 jsou naprosto ostré. Skutečně potřebuji možnost izolovat objekt, a to zoom s clonou f/2,8 prostě neumí tak dobře. Dnes mohu všechno fotografovat s otevřenou clonou a výsledný vzhled je mnohem čistší a klidnější. Vznikají tak úžasné poklidné momenty uprostřed svatebního veselí.“

Ve spojení s objektivy Sony mu fotoaparát Alpha 9 přináší „asi tu nejdůležitější věc pro svatební fotografii,“ říká Yannick, „a totiž ticho. Je to obrovská proměna. Zná to každý, kdo někdy v malém kostele fotografoval svatbu s mechanickou závěrkou, která vydává zvuky, jako by kolem zuřila válka, zatímco má být naprostý klid. Narůstá také intimita a neumíte si představit, o kolik víc mužů v slzách jsem schopen zachytit! Dřív by byli strnulí, kdyby se kolem nich pohyboval člověk s fotoaparátem, ale teď je to pro všechny včetně mě mnohem příjemnější pocit.“

Při práci s plně otevřenou clonou v situacích, kdy se žádný záběr nedá opakovat, je zásadní přesné zaostření, a v tom fotoaparáty Alpha 9 také nezklamou. „Mohu pořídit 5 000 snímků a každý z nich bude ostrý,“ pochvaluje si Yannick, „a mohu taky fotoaparát držet ve výši prsou, poskládat si záběr pomocí obrazovky a zbytek nechat na automatickém ostření se sledováním objektů v reálném čase. Pokud jste fotograf, který má rád lidi, nechcete být jen chodícím fotoaparátem, skrývat za ním svůj obličej. Takto mohu komunikovat nebo zaměřit pohled jinam, takže méně zasahuji do soukromí a neruším, a mohu se víc přiblížit.“

Jak se po pandemii věci pomalu vracejí do starých kolejí, Yannick se těší, že takových přiblížení bude víc. „Zaplnil jsem uplynulé měsíce komerční prací,“ vysvětluje, „ale srdce se mi opravdu rozbuší jen při svatbě. A souvisí to s tím, že si přeji vytvořit něco, co si dlouho zachová svou hodnotu. V tomto světě všechno rychle uhání kupředu, ale já chci zanechat něco, co potěší i vnoučata mých párů. Právě pro ně fotografuji – pro příští generaci, která bude chtít vidět, odkud pochází, a poznat všechny maličkosti, na kterých záleží. Nejde tedy jen o veliký okamžik samotného obřadu, ale také o prostředí, o to, jak se lidé oblékají, jak se scházejí, a o všechna gesta empatie, díky nimž je každá svatba jedinečná.“