V úzkém spojení

Vynikající cestovatelské fotografie by nikdy neměly být jen odškrtáváním splněných úkolů. Neměly by být jen řadou důvěrně známých pohledů, které pořídíte ze stejné pozice jako ti před vámi. A neměly by ani pracovat s objekty jako s oběťmi ve fotografickém safari.

Klíčem k dobrým záběrům je podle Gábora Erdélyiho úplné ponoření se do světa, který fotografujete. Musíte tímto světem žít. Pokud sami nejste součástí fotografovaného dobrodružství, jak můžete v těch, kdo se na vaše snímky budou dívat, vyvolat pocit, že i oni se ho účastní?

„Cestovatelská fotografie pokrývá mnoho disciplín, jako je portrét, příroda, krajina a dokumentární fotografie,“ říká. „Pro mě je zaznamenávání cest spíše duševním stavem. Mé cesty trvají nejméně čtyři až pět týdnů, což znamená, že se mohu ponořit do kultury a atmosféry místa. Ve skutečnosti je projektem samotná cesta a fotografie jsou jen ozvěny niterních zážitků.“

Gábor říká, že s cestovatelskými projekty mu nesmírně pomohl přechod k bezzrcadlovým fotoaparátům Sony. „Model α7R III je můj hlavní foťák,“ říká. „Je malý a nenápadný, a je také lehký, což je na cestách životně důležité. Na dvouměsíční cestě opravdu záleží na tom, jakou váhu s sebou budete každý den nosit. Má rozkládací displej a superrychlé ostření, a je proto dokonalý společník na cesty. Pro mou portrétní práci je obzvláště užitečný režim automatického ostření na oči.“

Gábor říká, že obrovskou výhodou, která mu umožňuje pracovat rychleji a lépe reagovat na fotografovaný subjekt, je snadné fotografování a možnost přizpůsobit si ovládání. „Fotím v manuálním režimu,“ vysvětluje, „a na hlavní tlačítka si naprogramuji nastavení, která jsou pro mě nejdůležitější: citlivost ISO, režimy automatického ostření a režim tichého focení. Všechna tato nastavení jsou pro cestovatelská témata velice užitečná.“

Gábor často používá své cestovatelské projekty jako protilátku na svou běžnou profesionální práci, při které fotografuje portréty, módu a série aktů pro významné časopisy. Jeho přístup k oběma typům práce je velmi odlišný.

Gábor říká, že na delších cestách má čas na průzkum: „Moje poslední cesta do Japonska, která zahrnovala tři výlety, trvala téměř půl roku. Měl jsem tam čas na průzkum. První zážitky na cestovatele hluboce zapůsobí, takže vidí jen to, co je na povrchu.

Navzdory úmyslně podvědomému způsobu práce má mnoho Gáborových cestovatelských projektů jedno zastřešující téma, kterým je „velký zájem o vztah mezi člověkem a jeho prostředím – především vztah mezi životním prostorem vytvořeným městským člověkem, městem a lidmi žijícími v něm. Pokud něco vědomě hledám, jsou to obvykle uzavřené subkultury.“ Například „v Japonsku mě fascinovala odcizená města v opuštěné krajině a lázeňská kultura – svět lázní onsen.“

Při tomto způsobu fotografování se Gábor vždy pokouší navázat vztah s lidmi, které na svých cestách dokumentuje, a vyhnout se neosobním výsledkům pocházejícím ze „snajperského“ stylu fotografování ulice. „Mnohem více mě zajímají lidé. Takto mohu věrněji vyprávět příběh o nich a o jejich prostředí. Je důležité dostat se na cestách do kontaktu s lidmi. Někdy začnu rozhovor nebo si s někým dám pivo. Jindy stačí jen oční kontakt.“

Gábor používá zejména objektivy FE 12–24 mm f/4 G, FE 24–70 mm f/2,8 GM a FE 70–200 mm f/2,8 GM. Tyto objektivy mu poskytují „mnohostranné kompoziční možnosti a špičkovou kvalitu snímků. Rád také s sebou nosím nějaké objektivy se světelností f/1,4 s pevným ohniskem pro snímky ve špatném světle, například FE 85 mm f/1,4 GM.“

Je to výsledek toho správného ponoření se do prostředí, říká Gábor, který zachycuje nesourodé subjekty cestovatelské fotografie a přeměňuje je na něco koherentně exotického. Samostatná prohlášení se stávají vizuálními eseji, vyprávěním skutečného příběhu o navštíveném místě a kultuře a zasazením fotografovaných lidí do správného kontextu.