Tento surfař se dostal do potíží. Za chvilku ho spolkne vlna.
Musí zareagovat, protože jakmile se vlna zavře, bude to, jako by se dostal do obrovité pračky. Vlna jím bude pod vodou asi 40 sekund nemilosrdně smýkat. Surfař se zhluboka nadechne, bude pod vodou zadržovat dech a čekat, než k němu dorazí vodní skútr a vytáhne ho.
Den předtím, než jsem tento snímek pořídil, mi přítel pověděl o surfařském místě v Kapském městě nazývaném Dungeons (Kobka). Bylo ohlášeno dmutí moře, a protože velké vlny nejsou během léta v Jihoafrické republice obvyklé, věděl jsem, že to bude skvělá možnost, jak pořídit působivé snímky. A příležitost k fotografování surfování si nikdy nenechám ujít.
Nečekal jsem, že příboj bude tak veliký. Vlny, jako je ta na snímku, jsou nebezpečné a mohou být dokonce smrtící. Musíte vědět, co děláte, a v případě pádu musíte být připraveni na to, co bude následovat. Současně je to ale důvod, proč se mi tento okamžik tak líbí. Ukazuje, jak si lidé podmaňují přírodu, i když jen na okamžik.
Snímek jsem pořídil z lodi fotoaparátem Sony Alpha 7 III s použitím teleobjektivu se zoomem Sony 70–300 mm f/4,5–5,6 G OSS. Je to velice dobře zkonstruovaný všestranný objektiv poskytující ostré snímky. Zachytil jsem celou sekvenci pohybu surfaře – od jeho začátku až po okamžik, kdy se vlna zavírá a surfaře už není vidět – a všechny záběry jsou dokonale ostré. Fotoaparáty Sony Alpha dokážou subjekty naprosto skvěle sledovat, zejména když se mohou zafixovat na obličej. Je to pro mě velkým přínosem, zejména vzhledem k mému stylu fotografování.
Okouzluje mě krása této scény. Je v ní síla přírody a současně také vzrušení a odvaha těchto surfařů na velkých vlnách. Surfaři mohou na takovou vlnu čekat celé měsíce. Noc předtím nemohou rozrušením ani dospat a pak přijde okamžik, jako je tento, kdy narazí na obrovskou, nádhernou vlnu. Pak následuje ta nejděsivější část – uzavření, která surfaře na zlomek sekundy naplní vzrušením a strachem současně.
Na tomto snímku se mi líbí úplně všechno a ještě víc příběh, který se za ním skrývá. Hodně pro mě znamená a nikdy nezapomenu na lidi, kteří mi pomohli vrátit se k fotografování a nezapomínat na svou fotografickou práci. Proto ho mám jako jediný ze všech svých snímků pověšený u sebe doma na zdi.
„Vše co máme, je současnost. Měli bychom brát včerejšek jako lekci, zítřek jako možnost a dnešek jako nejlepší chvíli našeho života.“