Nechte se unést

Tolis už byl tehdy zkušeným cestovatelem. Projel Mexiko a Střední Ameriku a po cestě pořizoval fotografie. Bylo to přirozené, říká. „Neměl jsem v úmyslu vydělávat si fotografováním a když mě o to lidé žádali, tu myšlenku jsem zavrhl. Bylo to prostě něco, co jsem si užíval, část zájmu o jiné světy.“

Tato skutečnost měla velký dopad na jeho styl fotografování, který podle něj závisí jen na jeho schopnosti nechat se unést kreativitou. „Všeho nechám,“ říká nám Tolis, „nemám žádné požadavky ani očekávání, jen si vezmu fotoaparát a nechám se unést. Tak poznám, že dokáži zachytit podstatu místa, krajiny nebo lidí, kteří tam žijí.“

Chcete-li se nechat unést tím, co děláte, musíte mít volnost. Jak tvrdí Tolis, jeho náklonnost k fotoaparátům Sony je zčásti dána tím, jak snadno se s nimi může pohybovat. „Fotoaparáty jako α7S II a α7R II, které jsem použil v Nepálu, jsou výkonné, ale lehké. Na hmotnosti vždy záleží. Hodně toho nachodíte, takže se snažíte zbavit každého gramu. Kvůli natáčení videí nosím taky stativ, dron a stabilizátor, a to vše se k hmotností přičítá. Hmotnost je ještě důležitější, když jste v horách ve výšce 5000 metrů a před každým krokem se musíte nadechnout. Tento fotoaparát prostě dělá svou práci a pořizuje skvělé záběry a jste to vy, kdo musí držet krok!“

Tolisovi v kreativitě pomáhá vybavení Sony, které nepůsobí rušivě jako některé větší digitální zrcadlovky. Například při focení charakterních portrétů během nepálské cesty zjistil, že „lidé se chovají přirozeněji, než když používáte větší digitální zrcadlovku, a výsledek není taková póza. Není poznat, že jste profík, takže můžete být více anonymní a ponořit se do reality okamžiku.“

Skvělým příkladem je Tolisův ohromující portrét sádhua v oranžovém turbanu v chrámu Pašupatináth v Káthmándú. „Poutníci pocházejí z celé Indie a Nepálu. Někteří z nich jsou tak trochu falešní a chtějí po vás peníze, zejména pokud si myslí, že fotografujete profesionálně. S tímto chlapíkem jsme si ale povídali a rozuměli si, takže mu nevadilo, když jsem ho vyfotil.“

K fotografování portrétů na své cestě využíval Tolis vynikající zaostřovací a expoziční funkce modelů α7R II a α7S. Obě kamery dokáží rychle reagovat a vyhovují jeho volnému stylu. „Portrét ženy byl focen v malé temné chatrči, kam jsem byl pozván na večeři. Stejně jako u všech mých snímků z cest jsem měl k dispozici jen přirozené světlo přicházející ze dveří. Abych dosáhl správnou expozici, fotil jsem při citlivosti ISO 3200 a cloně f/1,4 objektivem FE 35 mm f/1,4 ZA. Model α7R II potlačuje šum tak dobře, že je sotva patrný.“

V kontrastních scénách je pro Tolise důležitá také přizpůsobivost: „Vždy chci být součástí dění. Na fotoaparát příliš nemyslím a spoléhám na jeho funkce.“

Vezměte si kupříkladu tento záběr stúpy Boudhanath v Káthmándú. „Zůstal jsem u chrámu tři dny,“ říká Tolis, „a čekal na světlo. Rád fotím v protisvětle. Protisvětlo je skvělý nástroj pro přenos emocí, musím ale věřit svému vybavení. Věděl jsem, že dynamický rozsah fotoaparátu α7R II zvládne slunce za chrámem a přitom zachová strukturu ve světlech i stínech. S jiným fotoaparátem by to mohlo být tmavé nebo přepálené.“

Tolis také chce, aby jeho cestovatelské projekty připomínaly lidem potřebu chránit přírodu a životní prostředí. „Jsou různé způsoby, jak na něco upozornit,“ vysvětluje. „Cestuji proto, abych vytvářel a vyprávěl příběhy krajin a lidí, kteří dělají tuto planetu úžasnou. Jsem přesvědčen, že lidé něco tak krásného, co stimuluje naši mysl a pohodu, nechtějí zničit.“

A proč si Tolis myslí, že fotografie mohou pomoci chránit planetu? „Věřím, že čím více povědomí o kráse této planety mohu šířit, tím je pravděpodobnější, že ji lidé budou chránit. Jsme propojeni se vším a naše blaho je na tom závislé.”