Pod bodem mrazu

„Nemluvíte, už nechcete být hluční, jen se zklidníte. Je to jakási tichá úcta a obdiv vůči kráse přírody,“ říká Tolis Fragoudis, když mluví o skrytých ledových jeskyních vytvořených švýcarským ledovcem Roseg. Právě ty v posledních letech zkoumal a fotografoval.

Aby se Tolis k ledovým jeskyním dostal, trmácel se tři hodiny hlubokým sněhem a přes zamrzlé jezero. Jak se údolím blížil k ledovci, teplota spadla na -25 °C. „Je to docela namáhavá cesta,“ směje se Tolis. „Nasadili jsme si sněžnice a vezli jsme s sebou i sáňky na vybavení, protože něco takového rozhodně nepůjdu dělat jen s jedním fotoaparátem a jedním objektivem.“ Tolis měl v úmyslu pořídit fotografie a videa, a proto si vzal tři fotoaparáty: Alpha 7S II, Alpha 7R III a Alpha 7R II s objektivy 12–24 mm f/4 G, 16–35 mm f/2,8 GM, 24–70 mm f/2,8 GM a 70–200 mm f/2,8 GM OSS. Výbavu doplnil gimbalem, dronem, bezpečnostním vybavením, lany a zásobami potravin.

Malá velikost a nízká hmotnost těl fotoaparátů Sony Alpha naštěstí znamená, že fotografové jako Tolis mohou buď cestovat nalehko, nebo si s sebou mohou vzít více vybavení, aniž by byli přetížení. „Když tyto fotoaparáty porovnáte s digitální zrcadlovkou, jsou opravdu lehké,“ vysvětluje nám Tolis, „a protože já patřím k lidem, kteří s sebou mají rádi hodně vybavení, v konečném důsledku to znamená, že si ho můžu vzít ještě víc. Já jsem rozhodně příznivcem hybridního stylu, fotím i natáčím, a proto mi nesmírně vyhovuje střídání těl Alpha S a R.“ A dodává: „Brát s sebou tyto fotoaparáty má i další výhody. Můžu třeba maximálně využít vysoké rozlišení a dynamický rozsah fotoaparátu Alpha 7R III při snímání dlouhou expozicí v jeskyních a při fotografování z ruky mi pomáhá vysoká citlivost ISO a nízký šum modelu Alpha 7S II.“

Náročné podmínky podle Tolise fotoaparáty vůbec nezaskočily a jako první ve skutečnosti vždy zklame lidský článek řetězce. „Ve Švýcarsku máme jedno rčení,“ směje se Tolis, „a totiž že není chladné počasí, je jen špatné oblečení. Minus 20 °C je tady běžná teplota, ale když jste připravení, vůbec to nevadí. Při těchto teplotách se rychleji vybíjejí baterie, ale můžete si jich prostě vzít s sebou víc. Fotoaparáty fungují perfektně. Největší problém jsou vaše prsty! Jakmile se vám podaří dobrat se do těchto neobyčejných míst, zachycení jejich nadpozemské krásy a živoucích barev ledu je jen otázka základních věcí, jako je dobrá kompozice a expozice,“ vysvětluje Tolis.

Aby Tolis tyto barvy co nejvíc využil v tmavých jeskyních, používá dlouhou expozici a pracuje s tou troškou světla, která prochází ledem a odráží se od vstupu do jeskyně. „Fotografuji jen manuálně,“ vysvětluje, „a k prodloužení expozice často také používám neutrální filtry a formát RAW. Delší expozice znamená, že fotografie obsahuje mnohem víc dat. Jak vidíte na tomto obrázku, je bohatší a má větší hloubku a to vám umožňuje vytáhnout všechny ty úchvatné barvy a tóny v postprodukci. Při fotografování na to rovnou myslím a přemýšlím, jak z těchto působivých scén vytěžit co nejvíc.“

„Krása těchto míst,“ říká Tolis na závěr, „je skutečně návyková. Protože ledovce se pohybují, tají a znovu zamrzají, při každé návštěvě vidíte úplně jiné útvary. Je to fantastické.“

„Ale stejně jako samotný ledovec, i šance uvidět tyto jeskyně jsou stále menší,“ krčí smutně rameny. „Nedávno jsem se tam pokusil vrátit, ale kvůli lavinám to bylo příliš nebezpečné. Laviny jsou samozřejmě v Alpách běžné, ale v důsledku globálního oteplování jsou teď častější. Za pár let možná ledovec, mosty a jeskyně pod ním zmizí a my budeme jedni z posledních, kdo je spatřili. Ale já za to budu navěky vděčný.“