„Jako fotografové máme skutečné privilegium prozkoumávat všechny aspekty života,“ říká britský fotograf Ron Timehin. Ron nedávno navštívil Indii, kde se zúčastnil oslav svátků Hólí – indického festivalu barev. Je to neuvěřitelná podívaná a oslava radosti, která ohlašuje příchod jara. „Rád navštěvuji místa, která se výrazně liší od světa, ve kterém žiju; je to poučné a dává vám to perspektivu, která vám pomůže jít ve světě dál.“

Místo toho, aby navštívil hlavní centrální oslavy Hólí, kam chodí bezpočet turistů, zamířil Ron do venkovských oblastí města Jaipur. „Chtěl jsem toho být součástí a vmísit se do dění. Člověk se může trochu bát, ale pro fotografa je vždy důležité, aby šel s kůži na trh a ponořil se do toho.“

K fotografování festivalu Ron používal fotoaparát Sony Alpha 7CR v kombinaci s objektivem FE 24-50mm F/2.8 řady G. „Byla to dokonalá sestava vzhledem k tomu, že se jedná o Full-Frame fotoaparát se snímačem se stejně vysokým rozlišením 61 megapixelů, jako má moje Sony Alpha 7R V, takže mi dávalo naprostý smysl, abych po něm sáhl. Objektiv 24–50 mm řady G mi poskytl potřebnou všestrannost a byl také malý. Když jsem byl na přelidněných místech a musel jsem do záběru dostat hodně lidí, používal jsem ohniskovou vzdálenost 24 mm, ale zároveň jsem měl k dispozici 50 mm pro individuální portréty, což bylo skvělé.“

Kromě praktických fotografických funkcí měl Ron jeden důležitější důvod pro použití fotoaparátu Alpha 7CR. „Ten foťák se stal prostředkem pro spojení,“ řekl. „Kdybych měl větší fotoaparát a objektiv, mohl bych tím fotografované osoby vystrašit, což by zase mohlo mít vliv na jejich chování. Když máte něco malého, netvoří to mezi vámi a objekty takovou bariéru.“

Ron musel při focení na festivalu Hólí myslet ještě na jednu věc: součástí festivalu je házení práškových barev. „Zabalil jsem fotoaparát do plastové fólie a vodotěsného pouzdra, abych měl jistotu, že barva ani prach se nedostanou do blízkosti snímače. Přední člen objektivu však musel zůstat odhalený, takže jsem objektiv neustále otíral.“

Další hlavní funkcí, kterou Ron oceňoval, byly schopnosti automatického ostření fotoaparátu, zejména pak automatické zaostření na oči. „Představte si, že jsem měl fotoaparát zabalený do celé řady věcí, takže jsem neviděl ani na obrazovku, ani jsem se nemohl dívat skrz hledáček. A přesto jsem se mohl zcela spolehnout na automatické ostření, které mě nezklamalo. Automatické zaostření na oči je úžasné a fungovalo u všech snímků. Tomuto systému jsem plně důvěřoval.“

Jeden mimořádný snímek shora na barevný dav lidí podle Rona zážitek vystihuje nejlépe. „Myslím, že tento snímek zachycuje podstatu festivalu Hólí – to hemžení, živost a tančící lidi, bylo to elektrizující.“

Uprostřed vzrušení a energie Ron využíval fotoaparát Alpha 7CR k zachycení skutečných mezilidských interakcí. „Než jsem začal fotit, hodně jsem pozoroval. Rád se dívám, jak se věci hýbou a jak se lidé chovají, protože to mi dává informace o tom, jaký přístup zvolit a jak scénu fotografovat.“

Tento fotoaparát ve skutečnosti londýnskému fotografovi pomohl odstranit určité bariéry. „Byl jsem vlastně turista, který se chce dozvědět víc. Uvědomil jsem si však, že tam žádní jiní černoši nebyli. Lidé byli strašně zvědaví, proč tam jsem, myslím, že do té doby žádného černocha nepotkali. Došlo tam k zajímavé situaci, kdy já jsem si fotil je, ale zároveň oni si chtěli vyfotit mě. Byla to výměna poznatků mezi dvěma různými kulturami. Pro některé lidi možná bylo znepokojivé, že je neustále někdo sleduje nebo je fotografuje, ale pro mě to byl způsob, jak se s nimi propojit a vyslechnout si jejich příběhy.“

Přestože byl Ron velmi diskrétní, často udělal něco, čím onen křehký vztah narušil. „Ukázal jsem jim některé fotky, které jsem pořídil, chtěl jsem, aby z toho byla spolupráce. Avšak poté, co jim ukážete záběr autentického okamžiku, lidé se začnou předvádět a pózovat. Někdy je musíte navést zpátky do předchozího okamžiku a vyfotit je takové, jací doopravdy jsou. Vždy si od nich vezmu jejich kontaktní údaje a pošlu jim fotky e-mailem nebo je nasdílím na Instagramu. Tato část byla vždy příjemná, protože jsem zažil krásné rozhovory s lidmi, a to i poté, co jsem se vrátil domů.“

„Přesně o to v oblasti cestovatelského focení jde. Lidé rádi fotí velké památky, ale vykročit mimo vyšlapané cestičky a vžít do se do kůže místních lidí a proniknout do autentické kultury vám přinese nejen zajímavé fotky, ale také opravdové propojení a poznatky.“