Nedlouho poté, co se fotografie matky a dcery, které se opět shledaly po dlouhém odloučení, pořízené Davidem Monteleonem objevily na obálce časopisu Time (a dalších 28 stránek uvnitř zaplnily zbylé snímky projektu Beyond Walls), přišla Davidemu zpráva.
„Poprvé jsem se začal na migranty z Jižní Ameriky dívat jako na jednotlivce. A po dlouhém prohlížení jejich portrétů se domnívám, že je již lépe chápu,“ píše se v e-mailu. Potřebujete větší důkaz o tom, jakou má dnes fotografie moc? Migrace je příběhem tohoto století a fotožurnalisté na ni musí reagovat, zkoumat ji a odhalovat, v čem spočívá.
Záměr příběhu publikovaného v časopisu Time byl jasný – konfrontovat zažité pohledy na migraci. To Davideho fotografie dokázaly jednoduchým a zásadním způsobem. Davide vytvořil křehké a zároveň silné portréty, které kontrastují s typickým zobrazováním migrantů v médiích.
Ve všech případech Davide použil jednoduché bílé pozadí. „Tím došlo k odstranění kontextu. Musíte tak svou pozornost soustředit výhradně na danou osobu. Boří se tím stereotypy o migraci, věci, které běžně vídáte – utrpení, fronty, tábor plný zoufalých lidí.“ Davide vysvětluje, že díky tomuto prostému efektu se změní jejich status. „Stali se jednotlivci, skutečnými lidmi. Najednou je těžší používat dehumanizující slova jako záplava, vlna nebo masa. Můžeme to překonat.“
Davide dříve používal jiné fotoaparáty, ale pro tento úkol od magazínu Time z dobrého důvodu potřeboval přístroj nový.
„Použil jsem Sony α7R III,“ vysvětluje Davide, „což pro mě byla velká změna. Brzy se mi však zalíbily všechny jeho výhody. Logisticky bylo použití malého, lehkého a kvalitního fotoaparátu velmi příjemné, protože projekt Beyond Walls musel být dokončen v pouhých 15 dnech. Zatímco velkoformátové modely vždy vyžadují stativ a světla, s modelem α7R III jsme mohli pracovat mnohem rychleji. Stačilo na zeď pověsit bílé plátno – a to bylo v podstatě všechno. I kvalita snímků je ohromující, a tak je tento model ideální pro tisk a vytváření velkých snímků. Velmi působivé.“
Dalším prvkem modelu α7R III, který změnil způsob Davideho práce, byla ochrana před působením vlhkosti. „Když jsme jednoho dne fotili na hranicích v Tijuaně, silně pršelo. Nebyl čas čekat, až se to přežene, protože jsme na práci měli jen čtyři dny. Jsem zvyklý na práci se staršími fotoaparáty, kde se bojíte každé kapky. S modelem α7R III však tento problém odpadl. Když jsem dříve fotil velkoformátové snímky, potřeboval jsem asistenta s deštníkem! Teď stačilo, abych nezapomněl čas od času otřít objektivy. Taková věc značně zvýší vaši produktivitu, což se mi potvrdilo i při focení v polárních a pouštních podmínkách.“
„Když jsou lidé, které fotografujete, citliví, přijde vhod malá velikost modelu α7R III, nepůsobí tak rušivě,“ tvrdí Davide a dodává, že fotografovi zase uvolní ruce vysoká rychlost snímání.
„Automatické ostření je tak rychlé, že jej ani nepostřehnete. Můžete se tedy starat o kompozici a hovořit s fotografovaným, aniž byste si všímali fotoaparátu.“ Jako u většiny nástrojů platí, že „pokud o něm nevíte, funguje dokonale.“
Další věc, které si na Davideho snímcích nevšimnete, je pozadí. Právě to dává jeho portrétům nápadnou jednoduchost studiového focení. „Všechno je přirozeně osvětlené,“ dokončuje Davide, „prostě jsme jen umístili pozadí v opačném směru vůči slunci, do stínu, díky čemuž je světlo velmi měkké.“ Davide použil manuální nastavení a každý snímek lehce přeexponoval, aby získal čisté plátno. Díky tomu objekty, které fotografuje, vystoupily do popředí.
„Vycházím z tradice dokumentární fotografie, ale mým zájmem je spíše podněcovat ke zvědavosti než poskytovat informace. Nejlepší příběh není v samotném snímku, ale v tom, co se za ním skrývá. To, co vidíte v rámečku, je jen okno do emocí“
