Vše, co se točí kolem hudby

Maaike Ronhaar měla odjakživa ráda hudbu a často navštěvovala koncerty a festivaly. Jak sama tvrdí, atmosféra je pro ni přímo magická. Dokud nezačala hudebníky dokumentovat, neuvědomovala si, jak náročná jejich práce je a kolik práce a času do své hudby investují. „Jejich naprosté zaujetí se snažím na svých snímcích zachytit,“ přiznává.

Při fotografování hudby se Maaike soustředí na zanícení hudebníků a soukromé okamžiky za scénou. To lze zachytit pouze tehdy, když doprovází kapelu na koncertní šňůře. Když se fotograf připojí ke kapele, stane se součástí týmu a „hladce zapadne“, což se pro její styl práce hodí. Nafotí tak perfektní snímky.

Aby zachytila tyto okamžiky, používá fotoaparáty α7R III a α7S II – ten druhý kvůli focení s vysokou citlivostí ISO při extrémně slabém světle. S tímto modelem pracuje již řadu let.

Středobodem série nazvané „Vše, co se točí kolem hudby“ jsou dokumentární snímky umělců, které Maaike pořídila. „Zvolila jsem ten název proto, abych zdůraznila, že hudba je víc než jen interpret na pódiu. Jde o celou řadu aspektů, které si lidi běžně neuvědomují,“ vysvětluje.

Někdo může věnovat pozornost především energii a adrenalinu na scéně, ale pro Maaike jsou nejzajímavější okamžiky, kdy kapela na pódiu není. „Vždycky se snažím zachytit intimnější momenty. Mám obrázek, kde se Tyler Bryant natahuje na pohovku s kytarou – před vystoupením, po vystoupení, vždycky drží kytaru a hraje nebo nahrává. Na tom snímku je zcela pohlcen ve svém vlastním světě. Je to velice soukromý okamžik, kdy je sám se svými myšlenkami. Pro mě je to magická chvíle.“

Chcete-li získat přirozené snímky se skutečně intimní atmosférou, musíte se, jak Maaike vysvětluje, zúčastnit koncertní šňůry kapely a splynout. Je důležité, aby byl fotograf téměř neviditelný. V okamžiku, kdy s kapelou nastoupíte do autobusu, ocitáte se u nich doma. „Nezáleží na tom, jaká jste osoba nebo fotograf,“ vysvětluje Maaike, „záleží jen na kapele a vy se tomu musíte přizpůsobit.“ Příkladem může být emotivní snímek ze zákulisí, na němž je Dennis Duijnhouwer jen krátce před svým velkým vystoupením.

Když pomyslíme na kapelu v zákulisí nebo jak cestuje autobusem, obvykle si představujeme záplavu pití a nekonečné tahy pozdě do noci. Maaike vysvětluje, že u většiny skupin je realita dosti odlišná. Hudebníci jsou lidé a stejně jako my trpí stresem, vyčerpáním a nevolnostmi, ale, jak se říká, show musí pokračovat.

„Jeden z mých snímků zachycuje Tylera Bryanta po vystoupení. Bylo mu zle a měl chřipku. Kvůli vystoupení se napumpoval léky a pak už mu nezbyly žádné síly, doslova sebou praštil na pohovku a bylo mu hodně špatně. Chtěla jsem ukázat lidský rozměr toho všeho a tu ohromnou práci, kterou muzikanti odvádějí, aby si lidé, kteří přijdou, mohli vychutnat magické vystoupení.“

Podobně jako u ostatního fotografování je i při pořizování nejlepších dokumentárních snímků nejdůležitější být na správném místě ve správný čas. To také znamená mít fotoaparát vždy po ruce. Maaike používá Sony α7R III, a to často s objektivem Zeiss 35 mm f/1,4. Tato kombinace moc neváží a je dostatečně malá na to, aby ji šlo vzít téměř kamkoli. Tichá závěrka umožňuje nenápadné fotografování. A kvalita? Senzor s rozlišením 42,4 megapixelů a širokým dynamickým rozsahem nabízí Maaike při zpracovávání snímků dostatečnou flexibilitu.

Je zajímavé, že Maaike nastaví svůj α7R III na černobílé fotografování. „Když se na obrazovce nebo v hledáčku dívám na černobílý snímek, vzpomenu si na všechna vystoupení, která jsem černobíle nafotila. Je vlastně legrační, že proto, že fotím ve formátu RAW, uvidím barvy poprvé až při následném zpracovávání snímků.“

„Někdy mě barvy překvapí,“ připouští, „ale většinou budu zpracovávat snímky jako černobílé – pokud barvy ke kvalitě výsledku nějakým zásadním způsobem nepřispějí.“ Maaike je toho názoru, že černá a bílá vyjádří víc, než dokáží barvy. Myslí si, že když člověk fotí barevně, jsou barvy součástí snímku a doplňují jej. Ale když člověk fotí černobíle, je v tom víc syrové energie a atmosféry okamžiku.

Zachytit právě tyto momenty mimo zářících světel na pódiu je pro Maaike důležité. Jedním z důvodů, proč fotí dokumentární fotografie i snímky různých vystoupení, je snaha zachytit příběh.

„Živá hudba a dokumentární fotografie jsou dvě různé věci s velice odlišným přístupem. Ale mě baví oboje. Baví mě sledovat kapelu, celý ten proces. Když nafotíte vystoupení na pódiu i dokumentární snímky v zákulisí, můžete odvyprávět celý příběh a přesně o to mi jde. Chci, aby lidé pochopili, jak moc hudba pro umělce znamená, a doufám, že svými snímky lidi oslovím, že jim sdělím, co hudba znamená pro mě i pro kapely, se kterými pracuji.“