„V krajinářské fotografii jde především o světlo a když má počasí navrch, získáte nejdramatičtější a nejpodivnější světlo,“ říká islandský fotograf Páll Stefánsson. V průběhu let Páll zachytil neustále se měnící počasí na Islandu snad vícekrát než tisíce fotografů, kteří každoročně cestují do jeho vlasti.
„Víte, je zajímavé, že za špatného počasí si můžete vyjít na nejčastěji fotografovaná místa na Islandu a nepotkáte jediného fotografa. Naproti tomu uprostřed dne, kdy je nejvíce světla, uvidíte stovky fotografů, kteří všichni stojí frontu na stejný záběr ve stejném světle. Mám chuť jim říct: prosím, prosím, vraťte se zítra – předpověď počasí je špatná, ale mysleli by si, že jsem blázen.“
Počasí a světlo se na Islandu mohou velmi rychle měnit. Páll to však nevidí jako překážku, spíše ho to fascinuje. Měnící se počasí a světlo mu poskytují neustále se měnící pohledy na krajinu před sebou, kterou ho pak inspiruje: „„Nikdy neplánuji, co budu fotografovat, protože obrazy krajiny přede mnou vznikají samy. Fotografování krajiny musí být svobodné, přičemž světlo je nejdůležitějším faktorem. Neustále se pohybuji, kráčím, chodím, řídím a jsem stále ostražitý – když se objeví zajímavá scenérie, musím zastavit.“
Páll také ví, že délka dnů na Islandu má na jeho snímky obrovský dopad: „Dny letního fotografování mohou být opravdu dlouhé, protože je vždy na co se dívat a je zajímavé světlo. V prosinci jsou však pouze 3 hodiny denního světla. Je to opravdová výzva, pokud musím cestovat 500 km a mám jen velmi omezený čas na fotografování.“
Ačkoli Páll fotografuje krajinu fotoaparátem Sony α7R III, způsob, jakým jej používá, z velké části vychází z 30 let zkušeností s fotografováním na film, zejména se středoformátovými aparáty.
„Takřka nikdy se nedívám na zadní stranu fotoaparátu a stále fotografuji tak, jako kdybych fotografoval na film – nikdy nepoužívám bracketing k vytváření snímků HDR. Také nepořizuji mnoho snímků – první fotografie v mé nedávné knize byla první a jedinou, kterou jsem pořídil. Věděl jsem, že mám snímek, který jsem hledal, tak proč bych jej komponoval jinak?“
Všechny snímky v Pállově nedávné knize fotografií islandské krajiny byly pořízeny v období dvou let. Tento přístup zachovává, aby jeho dílo zůstalo aktuální: „Nerad se dívám zpět, protože si myslím, že pro fotografy je důležité tvořit a vidět nové odlišné věci. Rád se dívám dopředu a stále si myslím, že se jako fotograf zlepšuji.“
„Nikdy v životě jsem nepoužíval objektiv se zoomem. Devadesát pět procent snímků pořizuji pouze se třemi ohniskovými vzdálenostmi: 35 mm, 50 mm a 85 mm. Myslím, že když zredukujete své vybavení jen na pár objektivů, získáte lepší cit a prostě víte, který z objektivů použít a jak přistupovat ke scéně.“
Vysvětluje, že všechny tři objektivy, které používá, maximálně využívají plnoformátový snímač jeho fotoaparátu. Umožňují mu používat co nejméně vybavení, a přesto získat mnoho odlišných snímků: „Objektivy mají kvalitu a bokeh, na které jsem byl zvyklý ze středoformátového aparátu. Tyto objektivy jsou tak dobré, že je můžete použít pro krajinu i portréty. Mohu fotografovat portréty s clonou f/1,4 a docílit nádherně rozmazané pozadí a dokonale ostré oči, nebo mohu fotografovat krajinu s clonou f/8 a mít vše zaostřeno od popředí k pozadí. Objektiv je stejný, ale snímky mají velmi odlišný vzhled – je to jako mít dva objektivy v jednom.“
Dalším nástrojem v Pállově fotografické brašně je kompaktní fotoaparát Sony RX1R II, který podle jeho názoru dodává jeho fotografování novou dynamiku. „Mám rád čtvercové snímky z doby, kdy jsem fotil se středoformátovými aparáty. Když jsem zjistil, že tento fotoaparát má režim čtvercových snímků, řekl jsem si, páni! Rád komponuji snímky ve čtvercovém formátu. Je to výzva, ale pokud to uděláte správně, je to skvělé.“
Tipy na jedinečné krajinářské fotografie