Jak stárnu, pociťuji vůči fotografování stále větší a větší respekt. Také jsem se naučil chápat jeho limity. Pořád se snažím prostřednictvím snímků sdělit příběh, ale už se nesnažím jen zdokumentovat a přinést důkazy o tom, jak svět vypadá. Uvědomuji si, že pravda je z hlediska fotografa relativní, nicméně fotoaparát je dobrý nástroj ke sdělení upřímné vize toho, o čem je život. Když sledujeme stejné obrázky a stejné příběhy tolikrát vyprávěné prostřednictvím fotek, televize a filmu, nevzrušuje nás to, jak věci vypadají, ale jak rozdílně je kdo dokázal ukázat.

Své nejnovější fotografie jsem pořídil v Keni, v oblasti, které se turismus a moderní západní styl života převážně vůbec nedotkl. Chtěl jsem vidět, jak lidé žijí a přežívají bez mobilních telefonů, medicíny a vůbec všeho, co bylo vynalezeno v posledních 50 letech. Ty obrázky netvoří příběh, je to kolekce. A jako vždy jsem doufal, že jedna nebo dvě fotografie diváky překvapí. Fotografie, která nerezonuje a nevede k reflexi, je jen prázdný záběr.

Používání barvy

Když se dívám na své obrázky z Keni, vidím, že jsem fotil skutečné lidi dělající skutečné věci. Chtěl jsem vytvořit snímky, které se budou maximálně blížit tomu, co jsem v daném okamžiku zažíval. Mým záměrem je se této vizi maximálně přiblížit, a to prostřednictvím ohniskové vzdálenosti a barvy. Například černobílá fotografie je do jisté míry abstraktní. Má velký emocionální náboj a pro mě osobně je elegantní. Na druhou stranu barva se v řadě situací obtížně používá expresivně, takže se řada fotografů uchyluje k tomu, že snímky upravuje a stylizuje, aby byly zajímavé.

Vybavení

Abych při focení dokázal realizovat svoji vizi, snažím se dělat věci co nejjednodušeji. Fotím hlavně s fotoaparátem Sony α7R III a objektivem FE 24–70 mm f/2,8 GM, protože je to kombinace, která mi umožňuje extrémně rychle zaostřit a daný okamžik zachytit. Většinou chci fotit ve velmi malé vzdálenosti od subjektu. Ve skutečnosti mám na objektivu bod, který označuje ohniskovou vzdálenost přibližně 35 mm a jak jen to jde, snažím se fotit s touto vzdáleností.

Když se ohlédnete za historií fotografování, je až překvapivé, kolik snímků bylo pořízeno pouhými dvěma typy objektivů – objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm, která je možná nejlepší, ale někdy je obtížné s ní pracovat, a objektivem s ohniskovou vzdáleností 35 mm. Větší ohnisková vzdálenost dává pocit voyerismu, vzdaluje fotografa od fotografovaného. Ten je pak vlastně objektem, hercem na jevišti.

Proč fotografové mají v takové oblibě 35mm a 50mm objektivy? Podle mého názoru proto, že se blíží tomu, jak vidíme svět my. Když používáte 24mm nebo 28mm objektiv, může situace před vámi vypadat velmi nudně, ale když se podíváte do hledáčku, nahlédnete pod povrch. Váš mozek uvidí něco jiného, než co předtím viděly vaše oči. Když použijete 35mm nebo 50mm objektiv a scéna před vámi bude nezáživná a obyčejná, bude nezáživná i v hledáčku. Takže s 50mm objektivem vás skutečně musí něco očarovat nebo ohromit, abyste měli důvod stisknout spoušť.

Klíč spočívá v jednoduchosti

Fotografie, které hodlám pořídit, vždy velmi pečlivě promýšlím. Proto nepoužívám kontinuální snímání. Myslím, že bychom měli fotit jako lidé, ne jako automaty, takže pořizuji fotky po jedné. Pokaždé, když zmáčknu spoušť, musím vědět proč, musí existovat důvod. Musím být uchvácen nebo překvapen.

Pro mě dosáhnout dokonalosti znamená ubírat. Zredukovat obrázek na nejzákladnější elementy a přitom zachovat smysl. Je to jiný přístup než ve světě komerce, kde jsou obrázky stylizovány, objekty aranžovány a přesouvány a barvy zvýrazňovány až nerealisticky. Já chci dosáhnout stavu, kdy z fotky již nelze odstranit nic a totéž platí pro barvy. Chci, aby barvy byly perfektní a reálné, abych nad obrázkem nemusel nijak přemýšlet a vše bylo zřejmé. Chci se podívat na fotografii a ve zlomku vteřiny ji celou pochopit.

Chcete-li skvělou fotografii, musíte vytvořit něco, v čem se ukrývá tajemství, metafora. Když vytvoříte něco, co v sobě má tajemství, má to větší hodnotu, a totéž platí pro fotografii. Nejlepší obrázky jsou ty, které probudí naši imaginaci, provokují k otázkám, nutí nás utvořit si názor. Když je vám vše naservírováno jako na dlani a vy nemusíte udělat nic, výrazněji to na vás nezapůsobí.