Vždycky mě fascinovala příroda a živé bytosti, zejména nepatrné detaily, které nelze spatřit pouhým okem. Jednou z oblastí, na které se jako fotograf volně žijících zvířat zaměřuji, jsou extrémní makrosnímky. Je to celkem náročný typ fotografování, který vyžaduje odhodlání a trpělivost. Rád bych vysvětlil, co a jak dělám.
Polní podmínky
Nejčastějším problémem je počasí. Vždycky sleduji, jak se bude vyvíjet. U extrémních makrofotografií používám funkci Focus Stacking, při které se vyfotografuje mnoho snímků stejného subjektu. Sebemenší pohyb může ovlivnit celkový výsledek. Vítr je pro mě prokletím a když fouká, tak prostě nemohu fotografovat.
Fotografuji vždycky brzy ráno. Hmyz se přes noc dostane téměř do stavu hibernace a začne být aktivní až poté, co jej zahřeje sluníčko. A to je správná doba pro fotografování. Je málo pravděpodobné, že se hmyz bude pohybovat, a to právě potřebuji.
Také si musím nechat dostatek času na správnou kompozici a pozadí. To všechno závisí na barvách na scéně. Vyhledávám zejména takové věci jako ranní rosu na trávě. Když svítí sluníčko, droboučké kapičky vody vytvoří na pozadí nádherný kruhový bokeh.
Vybavení
Fotografuji fotoaparátem Sony α7R III s neuvěřitelným rozlišením 42,4 megapixelů. Kromě toho fotoaparát α7R III nemá zrcadlo a umožňuje používat elektronickou závěrku, takže zde nejsou žádné pohyblivé součásti, které by mohly způsobit vibrace. Vibrace jsou noční můrou fotografů makrosnímků.
Co se týče světla, málokdy používám blesk. Raději se spoléhám na přirozené světlo a občas používám reflektor, a to jenom proto, abych trochu nasvítil stíny.
Zaostřuji vždycky ručně a u fotoaparátu α7R III využívám funkci Focus Peaking, která zvýrazní okraje, na které je zaostřeno. U této funkce mohu nastavit různé barvy – žlutou, červenou nebo bílou – tak, aby se lišily od barev fotografovaného objektu.
U expozice je důležité, aby trojúhelník času, clony a citlivosti byl co nejlépe vybalancovaný. Pokud mi podmínky dovolují fotografovat s nižší rychlostí závěrky, snažím se kvůli nejvyšší možné kvalitě fotografie používat ISO 100. Fotoaparát α7R III mi v případě potřeby umožňuje zvýšit citlivost na vyšší ISO, přičemž detaily jsou stále dobře viditelné. Clona může být různá, ale obecně lze říct, že fotografuji někde mezi f/8 a f/13. Někdy používám také prodlužovací mezikroužky, abych vstupující světlo zeslabil a docílil ještě vyššího zvětšení.
Focus Stacking
U makrofotografií je velice mělká hloubka ostrosti, a to i při použití poměrně vysokých clonových čísel. Využívám funkci Focus Stacking, kdy kombinuji sérii fotografií nasnímaných s různými body zaostření na objektu. Dosáhne se tak zaostření subjektu v celé hloubce.
Aby se to povedlo, používám elektronické kolejničky pro makrofotografii a mimořádně masivní stativ. Tyto kolejničky s motorizovaným posunem posouvají fotoaparát v jednotkách mikronů. Je zde k dispozici ovladač, na kterém nastavuji celkový pohyb a počet kroků, které chci provést. Fotoaparát vyfotografuje snímek po každém kroku či pohybu.
Někdy je výsledkem více než 100 nebo 200 fotografií. Proto potřebuji dokonale klidný subjekt a bezvětří. Nepatrný pohyb subjektu může znehodnotit celou sérii. Z toho důvodu se vždycky dívám na obrazovku fotoaparátu α7R III, na které vidím aktuální záběr naživo. Kontroluji i sebemenší pohyby mezi snímky. Musím být mimořádně trpělivý a vždy fotografuji více než jednu sérii. Dobrý trik je chránit objekt před větrem pomocí malého stanu nebo něčeho podobného.
Po nasnímání zkombinuji pomocí softwaru fotografie do jednoho jediného snímku. Používám specializovaný software Zerene Stacker, snímky ale můžete kombinovat i pomocí běžného editačního softwaru.
Několik tipů na závěr:
„Vždy se snažím své fotografie vylepšit bez ohledu na to, kolik času a úsilí to bude stát.“
