Může se to zdát samozřejmé, ale podle mého názoru je nejdůležitější, abyste vás fotografování volně žijících zvířat bavilo. Já miluji fotografování velkých afrických kočkovitých šelem – jejich chování je fascinující, pořizovat jejich snímky je zajímavé a zachytit je v jejich přirozeném prostředí je vyslovená nádhera. Mám pár tipů pro každého, kdo by rád pořídil skutečně fascinující snímky zvířat ve volné přírodě.

Poznejte svůj objekt

Chcete-li pořídit skvělé snímky, musíte znát svůj objekt. Strávil jsem bezpočet hodin tím, že jsem se pozoroval chování různých kočkovitých šelem a snažil jsem se mu porozumět. Většinou zkouším sledovat jedno nebo dvě zvířata, aby zjistil, jak se každé z nich chová.

Jednou jsem například několik dní sledoval levharta, který přišel o levé oko. A jak jsem ho sledoval, přišel jsem na to, že kvůli tomu, že se mu zhoršil zrak, už nemůže lovit. Aby se nasytil, kradl úlovky jiných levhartů. Když sledujete jen jedno nebo dvě zvířata, poznáte je a můžete sdělit jejich příběh.

Neztrácejte trpělivost a rozhodnost

Každý den je jiný a stát se může cokoli. Tábor vždy opouštím ráno ještě před svítáním. První, co udělám, je, že se pokusím nalézt stopy zvířat, která sledujeme. Někdy žádné stopy nenajdete a pak je třeba sledovat jiné náznaky a naslouchat. Můžete uslyšet, jak na sebe vřeští paviáni, nebo se ocitnout na až podivně tichém místě – obě skutečnosti signalizují, že by poblíž mohl být predátor. Je to mix všeho: stop, náznaků, zvuků, pachů. Musíte dávat pozor a všímat si všeho.

Nejlepší světlo je vždycky ve zlaté hodině za úsvitu. A v Africe je tvrdé světlo, takže byste měli fotit hned v prvních hodinách po svítání. Když se vypravíte fotit ráno a nemůžete najít žádné stopy, musíte se rozhodnout. Můžete se zastavit a fotit za skvělého světla slony, nebo můžete hledat dál s vědomím, že nejlepší světlo možná propásnete. Není to jednoduché rozhodnutí.

Napřed si rozmyslete, co chcete natočit, a teprve pak se do toho dejte

Rád pracuji v režimu plné manuální expozice. Ještě před tím, než se vůbec podíváte do hledáčku, je dobré si rozmyslet, jakou fotografii vlastně chcete pořídit. Ušetříte tak spoustu zbytečných snímků, protože při fotografování přesně víte, čeho chcete dosáhnout. A je to lepší než jen bezhlavě mačkat spoušť. A je to lepší než prostě opakovaně mačkat spoušť, dokud se náhodou netrefíte.

Na svých fotoaparátech Sony α9 a α7R III využívám výhod, které nabízejí elektronické hledáčky. Můžu už přímo ve foťáku vytvořit obrázek velice blízký tomu, který bude na konci. Soustředím se hlavně na světlé části, protože vím, že mohu obrázek podexponovat, získat tak skvěle vypadající oblohu a pak při úpravách snímku zvýraznit stíny. Mohu to udělat proto, že oba mé fotoaparáty Alfa mají senzory s potřebným dynamickým rozsahem.

Volba objektivu a objektu

Mám štěstí, že mohu používat fotoaparát Sony α9 a dva fotoaparáty Sony α7R III. Α9 kombinuji s bateriovým gripem. Lépe se mi drží, když používám objektiv 400 mm f/2,8 G a někdy i telekonvertor 1,4x. Díky tomu mohu pořizovat portréty objektů, aniž bych je nějak vyrušil. Nevyrušit objekt je jedním z klíčových prvků, na nichž závisí pořízení dobrého snímku, a proto je skvělá i tichá závěrka, kterou mé fotoaparáty mají.

Má další rada ohledně objektivů zní: „Méně je často více.“ Řada lidí s sebou vláčí batoh plný objektivů a pak je někdy těžké vědět, který použít. Já mám objektiv 70–200 mm f/2,8 GM pro širší záběry a pak teleobjektiv 400 mm f/2,8. Na druhém foťáku mám objektiv 24–105 mm. V tom úmorném vedru se vám nechce tahat objektivy a vybavení, které nakonec nebudete potřebovat. Takže já skoro vždy fotím bez stativu a můžu se snadno pohybovat.

Kompozice

Nejprve zaujmu polohu při zemi, abych měl šelmu ve výši očí nebo abych se nacházel níže. To skýtá pěknou perspektivu. V rámci kompozice se řídím klasickými pravidly. Používám elektronický hledáček a dodržuji pravidlo třetin. Také si dávám pozor na dobré diagonální linie, aby se pozornost diváka soustředila na objekt. Myslím, že je důležité, aby měl obrázek hloubku, aby vzniklo popředí, pak následoval objekt a za ním bylo pozadí, protože tak vynikne vztah mezi objektem a jeho prostředím a objekt je ve středu pozornosti diváka.

Pokud ale máte pocit, že byste měli porušit pravidlo kompozice, prostě se řiďte svým úsudkem a vyfoťte to – věci se občas změní tak rychle, že už druhou šanci nemusíte dostat.