Co je to časosběr?

Krása časosběrného videa spočívá v tom, že vám dovoluje ukázat pohyb, který za běžných okolností není vidět. Když se třeba podíváte na mraky na obloze, ani si nevšimnete, že se neustále pohybují a mění tvar. Časosběr vám tyto nepatrné pohyby předvede během několika sekund.

Vzhledem k tomu, kolik času uplyne mezi jednotlivými záběry v sekvenci, pořídit stovky snímků potřebné pro tvorbu dobrého časosběrného filmu může trvat mnoho hodin. Jakmile však tyto snímky přehrajete rychlostí 24 nebo 25 snímků za sekundu, výsledné video může být dlouhé jen několik sekund.

Co fotografovat

Velice důležité je vybrat si pro pořízení časosběrného videa správné místo. V průběhu času se toho musí odehrávat dost na to, aby bylo video dynamické a zajímavé pro diváky. Já jsem se nedávno věnoval vytváření časosběrného videa v Amsterdamu, kde žiji.

Města jsou plná zajímavého pohybu, který vám časosběr dovoluje lépe pozorovat – jaký rytmus se projevuje v pohybu lidí a automobilů nebo jak se ve městě postupně rozsvěcují světla, když se začne stmívat. Takových věcí si v reálném čase nevšimneme, ale při zrychlení je to úchvatná podívaná.

Jak vytvořit časosběr

Pro tento projekt jsem použil především fotoaparát Sony Alpha 7 III. S rozlišením 24 milionů pixelů si více než vystačím, protože čím vyšší je rozlišení, tím více úložného prostoru, baterií a času k vytvoření a zpracování časosběru potřebuji.

Jako většina modelů značky Sony je i fotoaparát Alpha 7 III vybavený funkcí intervalového časovače, a právě tu využívám při pořizování většiny časosběrných sekvencí. Stačí nastavit interval mezi záběry a počet záběrů, a fotoaparát se postará o zbytek. Musíte mít samozřejmě fotoaparát na stativu a zajistit, aby se co nejméně hýbal. Pokud se fotoaparát pohne, bude ve výsledném časosběrném snímku skok.

Správná expozice

Když vytváříte časosběrný film a víte, že světelné podmínky se nebudou měnit, je nejlepší použít plně manuální expozici na celou dobu trvání časosběru.

Při tvorbě časosběrných snímků s fotoaparáty Sony je velkou výhodou jejich dynamický rozsah. Protože všechny záběry pořizuji ve formátu RAW, můžu je pak upravovat, a nemusel jsem proto pro žádný z časosběrných záběrů použít přechodový filtr. Snímky většinou hodně podexponuji, abych si uchoval spoustu detailů na obloze. Vím přitom, že dokážu vytáhnout hodně detailů ze stínů. Podaří se mi tak pokaždé získat dokonalý záběr.

Pokud chci zachytit přechod, třeba ze dne do noci, pomáhá mi chytrá funkce intervalového časovače, které se říká citlivost sledování automatické expozice. Tato funkce postupně upravuje expozici v závislosti na změně světla. Nastavím fotoaparát na prioritu clony a zvolím nízkou citlivost sledování automatické expozice. Znamená to, že fotoaparát bude měnit expozici velmi pozvolna a vyhne se tak náhlým skokům, které by způsobily mihotání ve výsledném časosběrném filmu.

Musíte si také dát pozor, abyste zvolili dostatečný časový interval. Vaše první expozice mohou být například 1/30 sekundy s dvousekundovým intervalem mezi záběry. Jak se však bude stmívat, může být nutné použít třísekundovou expozici, která bude delší než nastavený interval.

Abych měl dostatečnou flexibilitu a dokázal zajistit, že expozice bude kratší než interval, používám nízkou clonu (to mi také pomáhá vyhnout se tomu, že se na snímcích projeví prach usazený na snímači). Nastavím si navíc citlivost na ISO 200 nebo 400.

Další dimenze

Rád si s kompozicí časosběrných záběrů hraji, a proto často používám motorizovaný posuvník a hlavici. Ty mi umožňují vytvářet pohyby třeba tím, že sleduji něco v popředí. Výsledný časosběr tak získává výraznější trojrozměrný efekt. Proto tak rád fotografuji ve městě, kde je tolik objektů, které tyto efekty umožňují vytvářet. Město je prostě jedno velké hřiště pro časosběrnou fotografii.

Vytváření časosběru

Jakmile pořídíte stovky záběrů, můžete je spojit do časosběrného filmu. Já pro úpravy záběrů a odstranění blikání využívám kombinaci programů Adobe Lightroom a LR Time-lapse. Potom záběry vyexportuji jako sekvenci ve formátu JPEG do programu Adobe After Effects. V něm můžu oříznout části sekvencí, kde mi třeba někdo zavadil o fotoaparát a posunul ho, a doplnit přechody a zoom, jako kdybych upravoval běžnou video sekvenci.