Fotograf portrétů doprovázejících články v časopisech musí umět zvolit správný recept. Jinými slovy časopis od vás pro každý subjekt potřebuje různé typy portrétů, a vy musíte vědět, jak je všechny pořídit.

Jiný obraz, jiný účel

Pokud jde o portrét pro titulní stranu, je třeba zajistit, aby subjekt navázal kontakt s člověkem, který se na snímek dívá. Subjekt se musí dívat přímo do fotoaparátu. Je to víceméně tradiční portrét.

Pro článek uvnitř časopisu musíte nabídnout čtyři až pět různých portrétů v různých situacích. Při práci vždy používám fotoaparát Sony Alpha 7R III. S rozlišením 42,4 milionu pixelů si bohatě vystačím ve studiu i v exteriéru. Hodí se pro celou řadu různých typů záběrů. Rád míchám styly klasického portrétu a přístupy, které jsou typické spíše pro portréty celebrit. Subjekt ale musíte zachytit tak, aby mohl časopis vypovědět jeho příběh.

Podívejte se třeba na mé snímky argentinského fotbalisty Paula Dybaly, které jsem pořídil pro italské vydání časopisu Vanity Fair. Obálka se drží dobře známého, klasického portrétu, ale uvnitř časopisu jsme měli příležitost poodhalit více jeho osobnost a charakter a podpořit tak příběh.

Místo bylo prostě skvělé – střecha automobilky Fiat v Turíně, kde Dybala hraje za klub Juventus F.C. Je to místo spojené s příběhem, protože majitel automobilky Fiat je také vlastníkem fotbalového klubu. Nechali jsme tedy Paula Dybalu kopat na ikonické střeše do míče a na pozadí jsou přitom vidět domy této čtvrti, kde žije mnoho dělníků, kteří v továrně pracují. Je to zajímavý záběr, který vystihuje příběh celého města.

Práce se subjektem

Fotografování subjektu pro časopis není přirozená situace. Fotograf i subjekt musí být dobrými herci. Snažíte se samozřejmě chovat přirozeně, ale když subjekt dostává pokyny a fotograf má nějakou představu, má pořizování portrétu k přirozenosti hodně daleko.

Můj fotoaparát Sony Alpha 7R III je vybavený řadou funkcí, které mi při fotografování usnadňují práci se subjektem, ale nejdůležitější je zřejmě automatické zaostření na oči. Pomáhá mi zajistit, že záběr na oči je pokaždé dokonale ostrý. Nemusím už se zabývat tím, jak zaostřit, a můžu se zaměřit na svůj vztah se subjektem.

Někdy si subjekt přeje záběr, na kterém bude vypadat přirozeně, ale to může být nuda. Když mám v průběhu fotografování pocit, že k tomu začínáme sklouzávat, a je potřeba vnést do záběru více energie, tak třeba něco vykřiknu, abych vyvolal reakci. Může to být úsměv, zvědavost nebo překvapení ve tváři subjektu, a to může pomoci dodat energii a rozehnat nudu.

Použijte objektivy k dosažení rozmanitosti

Klasickým portrétním objektivem je sice 85 mm, ale já nejvíc ze všech používám objektiv Sony FE 24–70 mm f/2,8 GM. Umožňuje mi rychle upravit záběr, a to má pro mě velký význam. Platí to zejména tehdy, když mám zachytit pohybující se subjekt.

Stále raději mám také objektiv FE 200–600 mm f/5,6–6,3 G OSS. S 85mm objektivy se musíte hodně přiblížit subjektu, ale větší ohnisková vzdálenost znamená, že si můžete udržet odstup a výsledné záběry budou skutečně mimořádné.

Měl jsem například pro titulní stránku časopisu pořídit portrét Roberta Saviana. Je to slavný spisovatel, autor bestsellerů o mafii a nezákonných obchodech v Itálii. Fotografoval jsem ho na břehu moře a požádal jsem ho, aby se prostě procházel mezi písečnými dunami. Velmi se to osvědčilo – měl pocit, že ho nic nesvazuje, protože nestál přímo před fotografem. Já jsem ustoupil do pozadí a pomocí objektivu s větší ohniskovou vzdáleností jsem mohl zachytit, jak se chová úplně jinak, než kdyby byl pár metrů ode mě.

V průběhu let jsem pochopil, že estetika je samozřejmě velmi důležitá – konec konců mým úkolem je vytvořit krásný záběr –, ale skutečná krása každého člověka vychází především z jeho osobnosti. Když pořizuji své snímky, mým hlavním cílem je vyzdvihnout osobnost subjektu – a díky nástrojům, které mi poskytuje fotoaparát Alpha 7R III, se můžu opravdu zaměřit na svůj vztah se subjekty a pořídit tak ty nejlepší záběry.