Mnoho fotografů oceňuje sílu fotografie, která dokáže vyvolat změnu, ale Alexandra Surková ji zažila na vlastní kůži. Její vášní je fotografování rysa iberského – divoké kočky, která údajně žije na Pyrenejském poloostrově již milion let, ale ještě před 20 lety bylo známo pouze 94 exemplářů. Díky snahám o ochranu přírody se ale nyní jejich počty odhadují na 2 000, což je pro Evropu fantastický úspěch.

„Moje první setkání s rysem změnilo všechno,“ říká Alexandra. Nejprve se věnovala streetové fotografii, ale v roce 2020 našla kvůli koronavirové pandemii a také díky daru v podobě objektivu Sony FE 200-600 mm f//5,6-6,3 G OSS novou vášeň. „Bylo to před pěti lety. Vyrazila jsem s objektivem fotit a uviděla rysa. Ruce se mi třásly. Polovina fotek byla rozmazaná, ale v tu chvíli jsem věděla, že to je moje budoucnost. Ten vjem byl tak silný, že jsem tu noc nemohla spát. Spatřila jsem to velmi plaché zvíře, které se v přírodě vyskytuje tak zřídka.“

Od tohoto náhodného setkání se Alexandra věnuje fotografování všech druhů divokých zvířat, ale její pravou láskou je rys. „I teď, když jsem sama v terénu a uvidím rysa, začnou se mi třást ruce. Nikdy to není „jen fotka“. Je to jako rozhovor s něčím nadčasovým. Připomínka, že jsem součástí něčeho mnohem většího, než jsem já sama. Součástí věčnosti.“

Rys iberský žije v poměrně otevřených oblastech, často v okolí velkých soukromých olivových hájů. Zde si hledá úkryt mezi starými dutými olivovníky, skalnatými místy a keři. Existuje ovšem jeden zásadní důvod, proč rys využívá olivovníkové sady jako své útočiště. „Mají rádi oblasti, kde je spousta králíků,“ říká Alexandra. „Králík je pro rysa hlavním zdrojem potravy.“ Rysové trpělivě čekají na králíky ve stínu olivovníků. „Pokud pozorujete toto chování, víte, kde budou rysové hledat potravu. Snažíte se tedy najít stinná místa, kde rysové zůstávají během dne, když je velmi horko, nebo kde loví potravu.“

V létě může teplota v olivových hájích vystoupit až na 40 °C či dokonce 50 °C. V zimě se vše mění. Teplota může klesnout až na -3 °C, což mění strukturu a barvu krajiny. Tyto podmínky při fotografování rysů představují pro Alexandru fyzickou výzvu. Vyčkává, až takové podmínky nastanou, a poté se vydá se svým fotoaparátem Sony Alpha 1 II a teleobjektivy do terénu. „Mám přítele, který mi zavolá, když rysy spatří,“ vysvětluje. „Často přecházejí přes pozemek mezi dvěma statky. Někdy čekám týden, než přejdou do této oblasti. Musím být velmi potichu po dobu dvanácti až čtrnácti hodin a někdy neuvidím vůbec nic.“

Alexandra pracuje se zvířaty a chápe svou odpovědnost za to, aby našla rovnováhu mezi sdílením údivu a příběhů o zvířatech, jako je rys, a zajištěním pozitivního dopadu své práce. „Někdy nemusíte dělat mnoho,“ uvedla, „abyste tato zvířata ochránili. Někdy stačí jen neubližovat.“ Díky tomu, že je hodně aktivní na sociálních médiích, si Alexandra velmi dobře uvědomuje sílu nejen svých snímků, ale také slov. „Mluvím nejen se svými přáteli a rodinou. To, co dělám, sleduje mnoho lidí. Někdy můžete omylem prozradit, kde se zvíře nachází, a druhý den ho může někdo zabít. Je to velká odpovědnost.“

Překvapivá zpráva pro Alexandru na sociálních médiích dokonale ilustruje sílu fotografie, která může přinést změnu, pokud je použita pro dobrou věc. „Bylo to asi rok poté, co jsem začala fotografovat rysy. Dostala jsem zprávu od lovce. Napsal mi, že mě už nějakou dobu sleduje. Poté, co si prohlédl moje fotografie, koupil si fotoaparát. Rozhodl se, že bude do přírody chodit raději s fotoaparátem než s puškou. Ten okamžik mě uvnitř zcela změnil.“

Tato zpráva ukazuje, jak mocná a důležitá fotografie je. „Je mnohem víc než jen ukazováním snímků zvířat,“ říká. „Jde o transformaci. Jde o vyvolání emocí.“ Tento okamžik popsala jako „splnění mise“ a uvědomuje si, že pokud její práce dokázala změnit jednoho člověka, mohla změnit i mnoho dalších.

Alexandřino vybavení: