25. 3. 2024

V rozhovorech s tvůrci, kteří se věnují životnímu prostředí, se společně zamýšlíme nad životním prostředím na celém světě. Fotograf přírody Jósuke Kašiwakura zachycuje krásu přírody a předává sdělení o ochraně životního prostředí na celém světě – fotografuje přírodní krajinu, flóru a faunu. Vztah mezi fotografy a udržitelností zkoumá v záznamech svých zážitků z ostrovů Borneo a Rebun.

Před více než 15 lety jsem se v rámci focení pro časopis účastnil cesty na ostrov Borneo v jihovýchodní Asii. Pořádala ji ochranářská organizace. Fotografoval jsem orangutany, slony, kahau nosaté a další zvířata, která se objevovala v místních lesích, zatímco jsem na raftu sjížděl řeku Kinabatangan – dlouhý a známý místní tok. Užíval jsem si fotografování tolik, že ke mně přišel prezident ochranářské organizace a zeptal se mě: „Víte, proč se tady ukazuje tolik zvířat?“ Nedokázal jsem na tu otázku odpovědět. Nato mi řekl, že na druhé straně lesa vybudovali lidé plantáže olejových palem, které sahají až na konec pevniny. Řekl mi, že divoká zvířata jsou vyhnána do zbylých lesů, a proto je jejich hustota tak vysoká, že jsem je mohl fotit pohromadě.

Když jsem to uslyšel, cítil jsem se velmi trapně, že jsem tak nadšeně fotil. Pořád si vzpomínám, jaký jsem měl v tu chvíli pocit. Ptal jsem se pak sám sebe, jestli jsem se rozhodl správně, když jsem pořizoval snímky atraktivních námětů. Další den jsme navštívili Rehabilitační centrum pro orangutany, kde se starají o malé orangutany, kteří přišli o matky kvůli odlesňování. Ohromil mě pohled na orangutany, které se lidé trpělivě snažili vycvičit, aby se mohli vrátit do lesa. Právě to mě inspirovalo, abych ve fotografování pokračoval. Pořídil jsem snímky těch mláďat, protože jsem cítil, že jim musím něčím pomoct. Když jsme požádali o povolení k dlouhodobému fotografování v zařízení, pomohl mi ho sehnat předseda ochranářské organizace. Zůstal jsem tedy s orangutany asi měsíc a fotil je.

Deštný prales na ostrově Borneo, který byl považován za pokladnici biodiverzity, skoro zmizel. Na jeho místě se do nedohledna táhnou plantáže olejových palem. Zvířata, která tam žila, tak neměla kam jít. Ta orangutaní mláďata byla při zničení deštného pralesa násilím odloučena od svých matek. Mladí orangutani se zpravidla drží svých matek, aby zjistili, co jejich rodiče jedí a jak můžou přežít v korunách stromů a zároveň se chránit před predátory. Bez matek se ale mláďata nemůžou naučit, jak žít v divočině. Schopnost žít v lese tak můžou získat jen díky cvičení v Rehabilitačním centru. Kromě toho dochází ke změnám životního prostředí v důsledku změny klimatu. Situace ohrožených druhů se tak pravděpodobně ještě zhorší.

Dnes mizí lesy na celém světě. Na Borneu jsou plantáže olejových palem sahající daleko za horizont, což je pro mě velmi destruktivní krajina. Začal jsem tuhle činnost vnímat jako tsunami. Umělé plantáže olejových palem se pomalu rozšířily do vnitrozemí jako přílivová vlna a tropické lesy zmizely. Fotím tenhle děsivý pohled na proces, kterému říkám „Zelené tsunami“, abych všem znovu připomněl dopady, které může odlesňování přinést.

Všechno to začalo, když jsem vylezl na Riširi Fudži na ostrově Riširi s Kanae Minato, spisovatelkou a autorkou předlohy filmu Kita no kanariatači (Andělský chór), který byl zasazený na ostrově Rebun. Když Minato řekla: „Sousední ostrov Rebun je také nádherný,” zaujalo mě to a později jsem tam vyrazil. Při túře na nejsevernější vyhlídkovou plošinu na ostrově Rebun jsem se otočil: ohromil mne nádherný výhled a já se do ostrova zamiloval. Zjistil jsem, že v té oblasti se nachází vesnice, a tak jsem doufal, že by tam mohl být volný dům. Po hledání prázdných domů online jsem zjistil, že v té komunitě je jen jeden neosídlený dům. Později ho na mě vlastník převedl a já si ho sám opravil a udělal z něj základnu na žití a fotografování na ostrově Rebun.

Původně jsem si to chtěl nechat pro sebe a jen v klidu fotografovat scenérii. Ale hvězdná obloha je neuvěřitelně krásná a denní výjevy tak prosté a malebné. Postupně se objevila touha podělit se o jejich krásu a vytvořit Mezinárodní oblast tmavé oblohy*. Na ostrově Rebun žije více než 300 druhů alpínské flóry, která kvete, ale kromě jara a léta zřídka láká návštěvníky. Doufám, že ho budou navštěvovat nejrůznější lidé po celý rok a že se z něj stane místo, kde se můžou jen pokojně dívat na hvězdnou oblohu. Pokud oblast navštíví víc lidí, může to být důvod k obavám z dopadu na přírodu a nadměrného turismu. Mým cílem je proto vytvořit prostředí, kde mohou lidé existovat spolu s přírodou.

Od té doby, co bylo po celé zemi postaveno tolik budov, které zaplnily města světly jasnějšími, než jsou hvězdy, jsme přišli o výhled na hvězdy na obloze, že? Hvězdná obloha se vrátí, stačí když budeme kontrolovat směr světel. Objevuje se hnutí za vytvoření nových zábavních parků na podporu regionální ekonomiky. Ale myslím, že je důležitější obnovit, co tam bylo původně. Každé město podle mě bude lákavé, až zachytíme místní krásu dané oblasti, i když se nepostaví nic nového. Chci, abychom si začali cenit věcí takových, jaké jsou.

Hledal jsem něco, co můžu dělat s mladými lidmi. Vzpomínám na své domovské město, pole a hory za svým domem a původní krajinu, kterých si tolik cením. Zapojení do velkého, celosvětového ekologického hnutí je taky důležité, bezprostředně ale můžeme zjistit, co se děje na lokální úrovni, a zajistit náležitou ochranu tam. Když počet takových lidí dosáhne 100, 10 000 a 1 000 000, rozšíří se ochrana životního prostředí na pozoruhodnou úroveň.

Chci dělat rozhovory s dobrodruhy, průzkumníky a průvodci po přírodě, kteří se setkávají se změnami v globálním životním prostředí. Chci představovat jejich hlasy a výrazy bez příkras, když mluví o životním prostředí na celém světě. Zajímá mě, co si opravdu myslí lidé, kteří žijí na místech zasažených globální změnou životního prostředí mezi prvními.

*Místa, která provedla mimořádná opatření k ochraně a zachování přirozené tmavé noční oblohy bez světelného znečištění, dostávají certifikát.

Cením si ekologického přístupu společnosti Sony k výrobě fotoaparátů. Používá vlastní suroviny z recyklovaných plastů a vyhýbá se používání chemikálií, kdykoli je to možné. Původně jsem se bál, že používání recyklovaných materiálů povede k horším specifikacím. Když jsem se ale dostal k dokončenému fotoaparátu, moje obavy se úplně rozptýlily. Je odolný proti prachu a vodotěsný, a ačkoli jde o kompaktní fotoaparát, nijak to nesnižuje jeho výkon. Řadě Alpha bezvýhradně věřím. Společnost Sony vyrábí odolné fotoaparáty a zároveň myslí na životní prostředí. Věřím udržitelnosti a výrobním kvalitám zařízení Sony. (Kašiwakura)

Používání recyklovaných plastů a další ekologické stránky produktů Sony

Výroba společnosti Sony, která myslí na životní prostředí

Rozhovor：Šóta Kato（OVER THE MOUNTAIN）
Fotografie：Jukitaka Amemija（rozhovor）