Když designéři hledají způsoby, jak harmonicky sladit televizory s obývacími prostory, mohou se inspirovat třeba uměleckým dílem. Obrazy a sochy dokáží fungovat jako přirozené součásti prostoru, přestože obsahují vizuální prvky, které si říkají o pozornost. Umění kombinuje zdánlivě neslučitelné principy „harmonie“ a „důrazu“ a naplňuje prostory jedinečnou náladou, která představuje pohodlí a luxus. Koncept „jemného minimalismu“ se zaměřuje na sjednocení diskrétního a výrazného vzhledu v televizoru jako ve skutečném předmětu.

Kdyby se televizorům podařilo dosáhnout této rovnováhy, bylo by na výběr více konfigurací a díky této volnosti by televizory lépe zapadly do každodenního života. K realizaci této důvěrné scény musí mít design televizoru určitou hřejivost. Někdy je těžké se uvolnit ve společnosti člověka, který se příliš kontroluje a není sdílný. To samé platí u televizorů: minimalistické designy mohou významně přispět k síle zážitku ze sledování, je tu však riziko vytváření příliš chladných, umělých designů, pokud se to s minimalismem přežene.

To je základní východisko témat přístupu „jemného minimalismu“, který pracuje s jemnými detaily, příjemnými materiály a texturami a teplými odstíny, aby z minimalistických tvarů vymizel chlad. A výsledek? Televizor, který ohromí, když je zapnutý, díky odstranění vnějších prvků a maximálnímu využití síly vizuálního zážitku a který pohodlně zapadne do prostředí, je-li vypnutý, v harmonii podobné uměleckému dílu. Žijeme v době, kdy jsou jednoduchost a pohodlí nebývale důležité. Koncept „jemného minimalismu“, který vychází z tohoto kontextu, připravuje nové pojetí televizoru.