Jednou mi někdo řekl, že „pořízení portrétu je z 80 % dílem osobnosti fotografa a jen z 20 % dílem jeho šikovnosti či umění.“ Možná to zní nešetrně, ale nelze popřít, že na fotografovi, který snímky pořizuje, záleží hodně.
Pokud chcete pořizovat lepší portréty, je důležité projevit zájem o fotografovanou osobu a seznámit se s ní. Neptejte se jen, co bylo o víkendu, aniž by vám záleželo na odpovědi. Zajímejte se o její práci, přátele a rodinu. Ptám se a přitom fotografované osobě hledím do tváře a pozoruji, jak se mění její výraz. Poznám rozdíl mezi tím, když se někdo usmívá jen kvůli fotoaparátu, nebo proto, že je skutečně šťastný.
Když se mám rozhodnout, jak budu k portrétu přistupovat, potřebuji znát kontext. Potřebuji vědět, kdo je portrétovaná osoba a proč chce svoje snímky. Na základě toho pak mohu zvolit styl portrétu a osvětlení, které použiji. Lidé také často vyjadřují obavy a jsou nervózní, protože „na fotkách nevypadají dobře“. Říkají mi, se kterými rysy své podoby nejsou spokojeni. To jsou další informace, které mi pomohou se rozhodnout, jaké osvětlení použít a z jakého úhlu fotografovat.
Obrázky komponuji na displeji aparátu Sony α7R III. Kdybych se dívala do hledáčku, měla bych před obličejem fotoaparát a ten by vytvářel bariéru mezi mnou a objektem. Pokud ale pracuji s displejem, objekt mi vidí do tváře, když k němu hovořím, a kontakt mezi námi se nepřeruší. Vidí můj výraz a to je důležité, protože lidé jsou naprogramováni tak, aby reagovali na výraz druhé osoby. Takže namísto toho, abych někoho žádala, aby se usmál, mohu pronést něco zábavného, sama se začít usmívat a na to subjekt zareaguje. Úsměv je pak přirozenější a přesně v tu chvíli mohu stisknout spoušť.
Osvětlení je u mých portrétů klíčovým aspektem. Fotografované osoby někdy preferují pohled z jedné strany nebo mají jizvy či vrásky, které nechtějí ukázat. Jenže já si často myslím, že takové atributy naopak dodávají osobnosti na zajímavosti a ukázat by se měly. Lidské tváře sdělují své vlastní příběhy.
Každý z nás je jedinečný, proto nemám žádnou univerzální sestavu osvětlení. Používám osvětlení co nejjednodušší. Někdy k pořízení snímku použiji až šest různých světel. Některé ze svých oblíbených portrétů jsem však pořídila pouze s jedním.
Pak už vždy záleží na osobě, kterou fotografuji. Nejčastěji používám objektiv Sony 85 mm f/1,4 G Master a nefotím při nižší cloně než f/2,8, protože nepotřebuji rozmazané pozadí. Objektiv je neuvěřitelně ostrý. Musím mít rozmyšleno, co všechno má být na snímku ostré a nakolik intenzivní má být kontakt mezi očima objektu a potenciálním divákem. Když chci, aby vynikly detaily vlasů nebo oděv objektu, použiji menší clonu, jinak obecně fotím při f/8, f/11 nebo f/16.
Poslední technická funkce, která mi pomáhá s fotografováním a udržováním kontaktu s objektem, je automatické ostření na oči Eye-AF. Dává mi flexibilitu, mohu se pohybovat okolo objektu a přitom vím, že aparát oči pokaždé neomylně zaostří. Občas mám až příliš mnoho snímků na výběr, protože jsou všechny tak ostré. Funguje to dokonce, i když mají lidé brýle. Zpočátku jsem myslela, že ta funkce bude spíš na okrasu a nebude ve skutečnosti fungovat, ale teď ji používám prakticky pořád podobně jako další funkce tohoto fotoaparátu. Pomohla mi pořídit některé z mých nejlepších portrétů.
