Spousta svateb vypadá stejně. Lidé mohou mít různý styl a způsob provádění věcí, ale tradice a struktura celého dne se z velké části nemění. Mým úkolem je zachytit, co je u každé svatby jedinečné. Klíčem k tomu je navázat s nevěstou a ženichem vztah.

Jde o víc než jen o snímky nejbližších přátel a příbuzných. Snažím se vypozorovat, jak se dvojice k sobě chová, jaký mají vztah nebo s kterými přáteli se společně smějí a žertují.

Když proniknete k důležitým lidem a zjistíte, jaký mají vztah, můžete zachytit důvěrné okamžiky a vzpomínky, které budou mít pro manžele jedinečnou hodnotu.

Dokumentujte, nedávejte pokyny

Při fotografování svateb používám dokumentární přístup a zaznamenávám, jak se události dne vyvíjejí. Samozřejmě pořizuji i klasičtější portréty, protože ty chce každý, ale ve zbylém čase je mi milejší nežádat lidi o pózování a neříkat jim, kam si mají stoupnout. Když se manželé za několik let na snímky podívají, chci, aby si pamatovali náladu a pocity, a ne to, že po nich pořád někdo chtěl, aby pózovali.

Jednou z věcí, o které se snažím pokaždé, je humor, a ten může vzejít právě ze znalosti těchto vztahů. Abych mohl zaznamenat zábavné nebo emocionální okamžiky, musím být jako nindža. Přechod z digitální zrcadlovky na model α9 mi umožnil používat režim tichého fotografování, což všechno naprosto změnilo. Díky tomu se mohu dostat k lidem blízko, aniž bych je rušil, a zachytit tyto důležité a čisté okamžiky. Když lidé slyší cvakání fotoaparátu, často je to ihned rozptýlí a okamžik je ztracen.

Mým preferovaným objektivem pro většinu záběrů je FE 24–70 mm f/2,8 GM. Poskytuje mi flexibilitu při rychlém přemisťování a ohnisková vzdálenost je dokonalá. Nosím si i objektiv FE 85 mm f/1,8, a když chci být maximálně diskrétní, používám FE 35 mm f/2,8 ZA, aby fotoaparát byl co nejmenší.

Využívejte okolí

Svatba je pro mě zábava. Baví mě lovit na scéně nekonvenční portréty a nacházet v obyčejném neobyčejné. Chci, aby ten, kdo se na snímek podívá, řekl ‚Páni! Jak to ten fotograf udělal?‘

Nedávno jsem například využil skleněné panely ve střeše k vytvoření linie směřující dolů k páru, který stál v záplavě světla. Nijak jsem to neupravoval, jen jsem exponoval podle nejsvětlejších částí. Přirozené světlo ve scéně pak udělalo zbytek. V elektronickém hledáčku fotoaparátu α9 jsem před zmáčknutím spouště přesně viděl, jak bude snímek vypadat.

Akce a reakce

Dokonalý dokumentární snímek je takový, kde máte celý příběh na jediném obrázku. K tomu potřebujete zachytit akci a reakci.

Mám snímek, na kterém ženich pro nevěstu předvádí tanec. Záběrů toho tance jsem pořídil spoustu, ale můj oblíbený je ten, kde vidíte tančit jeho paže, ale není vidět celý jeho obličej. Je zaostřeno na nevěstu, která se v pozadí směje. Mohl jsem vyfotografovat jen to, jak se směje, ale to byste nevěděli proč. Přidáním jeho tance, byť neostrého, je celý příběh kompletní – akce a reakce.

Mezi mé další oblíbené snímky patří ten, kde hosté zvedají jídelní lístky. Na tom snímku do sebe všechno dokonale zapadá. Je tam humor i výtvarné prvky a není to naaranžované. Prostor byl tak jasný a světlo tak silně svítilo hostům do očí, že všichni museli držet jídelní lístky zdvižené, aby se ubránili oslnění. Je to sice legrační, ale hlavně to účastníkům připomene spoustu detailů z daného dne: místo konání, nádherný sluneční svit, jídlo, hosty, a to všechno na jediném snímku. Navíc detailní záběr na jídelní lístky je fantastický.

Dalším snímkem je pohled na nevěstu posílající polibek mládencům v autobusu. I na tomto snímku jsem zachytil akci – nevěsta posílá polibek – a reakci – mládenci buší na okna. U záběru jsem vsadil na vysokou snímkovou frekvenci a funkci Tracking AF fotoaparátu Sony α9. Viděl jsem nevěstu utíkat k autobusu a bylo mi jasné, že musím za ní. Seběhlo se to v jediném okamžiku – poslala polibek a ve stejné chvíli jsem měl zlomek sekundy na to, abych zachytil její hlavu zarámovanou oknem autobusu a našel úhel, ze kterého její ruka nebude splývat s bradou. Díky automatickému ostření a rychlosti snímání 20 fps fotoaparátu Sony α9 jsem během jejího pohybu mohl pořídit sérii snímků, abych dosáhl správného zarámování.

„Když jsem to později prohlížel, našel jsem přesně takový záběr, jaký jsem potřeboval. To jen dokazuje, jak důležité pro pořizování dokonalých snímků může být vybavení,“ uzavírá.