Jak fotím | Realismus ve svatební fotografii

Většina svateb je jedna jako druhá. Každá dvojice má svůj styl a dělá věci po svém, ale tradice a harmonogram svatebního dne se vesměs nemění. Mým úkolem tedy je zachytit jedinečnost každé svatby. A klíčem k tomu je vytvořit si k nevěstě a ženichovi vztah.

Nejde tu jen o focení jejich nejbližších přátel a rodiny. Snažím se zachytit, jak spolu lidé komunikují a jaký mezi sebou mají vztah; kdo jsou přátelé, s nimiž se smějí a žertují?

Když se vám podaří rozpoznat důležité osoby a vztahy mezi nimi, můžete zachytit tyto intimní momenty a vzpomínky, které budou pro daný pár jedinečné.

Dokumentujte a nesnažte se nic režírovat

Snažím se ke svatbám přistupovat jako k dokumentu a zachytit, jak den opravdu probíhal. Pořizuji samozřejmě i tradičnější portrétové fotografie, protože je všichni chtějí mít, ale jinak se mi příčí říkat lidem, aby pózovali nebo kam mají jít. Až si manželský pár bude fotografie za několik let prohlížet, nechci, aby vzpomínali na to, jak je někdo neustále nutil pózovat, ale aby si vybavili pocity a emoce.

Jednou z věcí, které vždy hledám, je humor, a ten může plynout ze znalosti těchto vztahů. Pokud chci zachytit úsměvné nebo emotivní okamžiky, musím být jako nindža. Když jsem namísto digitální zrcadlovky začal používat fotoaparát α9, získal jsem možnost tichého fotografování, a to byl pro mě naprostý průlom. Znamená to, že se mohu k lidem přiblížit, aniž bych je vyrušil, a zachytit tak výmluvné a ryzí okamžiky. Když lidé slyší cvaknutí fotoaparátu, často to okamžitě odvede jejich pozornost a jedinečná chvíle je nenávratně pryč. Pro většinu záběrů nejraději používám objektiv FE 24–70 mm f/2,8 GM. Poskytuje mi flexibilitu, když se rychle přemísťuji, a má ideální rozsah ohniskové vzdálenosti. Nosím s sebou také objektiv FE 85 mm f/1,8, a když se snažím být maximálně nenápadný, objektiv FE 35 mm f/2,8 ZA se postará, aby má výbava byla co nejmenší.

Využívejte prostředí

Svatba mi poskytuje příležitost opravdu si vyhrát. S oblibou hledám scény umožňující vytvářet nekonvenční portréty a snažím se v obyčejném najít něco mimořádného. Chci, aby si lidé při pohledu na finální snímek říkali, „Páni! Jak to ten fotograf udělal?“

Nedávno jsem například s pomocí skleněných panelů ve střeše vytvořil linii směřující přímo na novomanželský pár, který stál v záplavě světla. Snímek jsem vůbec neupravoval, jen jsem nastavil expozici s ohledem na jeho jasné části, a o zbytek se postaralo přirozené osvětlení scény. Díky elektronickému hledáčku na mém fotoaparátu α9 jsem přesně viděl, jak bude záběr vypadat, ještě než jsem zmáčkl spoušť.

Akce a reakce

Dokonalý dokumentární snímek vypráví celý příběh v jednom záběru, a k tomu je zapotřebí akce a reakce.

Mám tu fotografii, na které ženich tančí před nevěstou. Během jeho tanečního vystoupení jsem nafotil hodně snímků, ale můj oblíbený je ten, kde jsou vidět ženichovy pohybující se paže a jen část jeho obličeje v pozadí se zaostřenou rozesmátou nevěstou. Mohl jsem zachytit jen její smích, ale pak by nebylo jasné, čemu se směje. Tím, že jsem přidal i ženichův rozostřený tanec, jsem do fotografie dostal celý příběh – akci i reakci.

Dalším z mých oblíbených snímků je ten, na kterém jeden z hostů drží jídelní lístek. Na té fotografii všechno dokonale vyšlo. Má v sobě humor, grafické prvky a je to momentka, na které nikdo nepózuje. Sál byl prozářený sluncem, které hostům svítilo do očí, takže si je všichni museli zakrývat jídelními lístky. Je to vtipné, ale zároveň to všem přítomným připomene spoustu podrobností z toho dne – místo konání, nádherný sluneční svit, jídlo, hosty, to vše na jediné fotografii. Kromě toho je to fantastický detailní záběr na jídelní lístky.

Na dalším snímků posílá nevěsta vzdušný polibek družbům v červeném autobusu. I tento snímek zachytil její akci, tedy jak posílá polibek, a současně i reakci družbů, kteří tlučou na okna autobusu. Při pořizování tohoto snímku jsem využil vysokou snímkovou rychlost a funkci Tracking AF fotoaparátu Sony α9. Viděl jsem, jak nevěsta běží podél autobusu, a prostě jsem věděl, že ji musím sledovat. Stalo se to během okamžiku – poslala polibek a v ten moment jsem měl zlomek sekundy na to, abych do záběru dostal její hlavu i okno autobusu a současně našel úhel, ve kterém její ruka nebude splývat s tváří. Díky tomu, že Sony α9 nabízí automatické ostření a fotografování rychlostí 20 snímků za sekundu, dokázal jsem pořídit sérií snímků, a zachytit tak pohyb nevěsty v záběru s dokonalou kompozicí. Své vyprávění uzavírá slovy, „Když jsem se pak na snímky podíval, našel jsem tam jeden perfektní záběr, jaký jsem potřeboval. To jen dokládá, jak důležitou roli může při pořizování perfektních snímků hrát výbava.“