Podle mého názoru neexistuje nic, co by se vyrovnalo pozorování a fotografování úžasných scenérií polární záře během chladné a temné zimní noci v Arktidě. Polární záře je nepředvídatelná, takže „lov“ a čekání na ni jsou stejně vzrušující. Pro dobrou scenérii se toho musí hodně stát, a pak třeba zmizí stejně rychle, jako se objevila. Polární záře nikdy není stejná. Kdykoliv je dobrá předpověď polární záře, znovu se nadchnu, že dnes to bude určitě vypadat dokonale.
Co a kde fotografovat
Fotografování polární záře lze zařadit do dvou kategorií, je to zároveň krajinářská fotografie a astrofotografie. Podobně jako u ostatních fotografií krajin musí mít i fotografie polární záře zajímavé popředí i pozadí. Příběh musí vypovídat něco o samotném místě a také o dramatu, které se odehrává na rozsvícené obloze.
Mám ve zvyku hledat hory, které tvoří působivé pozadí, a pro ozvláštnění popředí nějaké jezero nebo řeku. To navíc umožňuje zachytit odraz polární záře ve vodě, takže k pořízení skvělých snímků někdy polární záře ani nemusí být výrazná.
Exponování záběru
Stejně jako u všech fotografických žánrů závisí nastavení expozice při snímání polární záře na konkrétní situaci.
Pokud je záře slabá, musíte použít delší expoziční čas, aby ji bylo lépe vidět. Skoro určitě budete potřebovat objektiv se světelností f/2,8 nebo větší, s kterým můžete zachytit co nejvíce světla. K zachycení šířky celé scény obvykle používám velmi širokoúhlé objektivy, buď Sony FE 16–35 mm f/2,8 GM, nebo zbrusu nový FE 12–24 mm f/2,8 GM.
Protože polární záře je často ze začátku velmi slabá, je důležité průběžně sledovat nastavení expozice a být velice flexibilní. Pokud je záře silná, fotografuji s co nejkratším expozičním časem. Tím se zachytí více aktivity uvnitř záře a více v ní vynikají paprsky místo vybledlé zelené omáčky, která je často vidět na snímcích s dlouhou expozicí.
To znamená, že citlivost fotoaparátu musíte zvýšit. U fotoaparátů řady Sony Alpha 7R mohu naštěstí nastavit tak vysokou citlivost ISO, jakou potřebuji, a vím, že šum bude minimální a i v oblastech stínu budou vidět detaily.
Ostření
Při fotografování polární záře byste většinu času měli mít zaostřeno na na hvězdy. Provádět to v chladné a tmavé zimní noci může být u běžné digitální zrcadlovky (DSLR) náročné. U fotoaparátů Sony mohu ale použít vestavěnou funkci Focus Peaking, která zvýrazní oblasti, na něž mám zaostřeno. Mám také aktivovaný Manual Focus Assist, díky kterému fotoaparát při otočení ostřícím kroužkem objektivu záběr automaticky přiblíží. Takže najít hvězdy a zaostřit na ně je tím ještě snazší.
Když při nízké cloně, například f/2,8, zaostříte na hvězdy, prvky v popředí nebudou zcela ostré. Obecně platí, že s objektivem 16 mm, clonou f/2,8 a Full-Frame fotoaparátem bude většina předmětů ve vzdálenosti 3–4 m od fotoaparátu přijatelně ostrá, a to i tehdy, když zaostříte na hvězdy. Chcete-li však, aby popředí bylo perfektně ostré, budete muset pořídit několik snímků zaostřených na různé body a zkombinovat je technikou Focus Stacking.
Myslete na to, že nemáte věci pod kontrolou. Naopak, vy se musíte podřídit polární záři, a to zejména, když se rychle objevuje a zase mizí. Nastavte krátký čas expozice, pokud možno kratší než 1 sekunda, a nebojte se zvýšit citlivost ISO.
Také buďte připraveni na vše, s čím na vás prostředí vyrukuje. Se svým vybavením Alpha jsem polární záře fotografoval při teplotách až -35 °C bez jakýchkoli problémů. Jako u všech elektronických zařízení mohou být takové teploty náročné pro baterie. Proto si baterie dávám do vnitřních kapes bundy, aby zůstaly v teple a pak vydržely déle. Extrémně nízké teploty mohou mít vliv i na LCD displej, takže při čekání na dokonalý okamžik dávám přes fotoaparát nějakou část oblečení, abych ho po tu dobu udržel alespoň trochu v teple.
Nejdůležitější ale je, abyste při záběru zvolili popředí, které diváka vtáhne do záběru až k impozantní hoře v pozadí, nad kterou se rozprostírá úchvatná záře. A pokud máte štěstí nebo jste to dobře naplánovali, záře se vám třeba ještě v popředí odrazí v řece.
