Clona f/8 a být u toho

Samuel Aranda 

V současné době pracuje pro New York Times ve svém domovském městě Barceloně. Během našeho hovoru má Samuel Aranda chuť vzpomínat. „Někde jsem četl,“ říká, „že existují dva druhy fotografů – lovci a rybáři. Lovci hledají, co pro svůj příběh potřebují. A rybáři? Jsme možná lenivější, chaotičtější a někdy chytíme dobrou rybu, ale pokud moře není dobré...“ pokrčil rameny, „my ne.“

Samuelův postoj k práci nelze lépe popsat než takto. Je to fotoreportér, který spoléhá na vnoření se do děje. Stejně jako rybář, spíše než lovec, se raději k předmětům svého zájmu přidá nebo se důvěrně začlení do jejich prostředí. Nestojí opodál. Jako vítěz ocenění World Press Photo of the Year (spolu s mnoha dalšími oceněními) a s dvacetiletou kariérou za sebou má přístup, který jednoznačně přináší ovoce. 

samuel aranda sony alpha 7RII hodovníci na rajčatovém festivalu odpočívají v bazénech se zbytky rajčat
© Samuel Aranda | Sony α7R II + 35 mm f/2,8 ZA | 1/1 250 s f/5,0, ISO 800

Více než o cokoliv jiného se Samuel zajímá o lidi a jejich příběhy, jejich štěstí a jejich zápas. Fotografování je jednoduše nástrojem, u něhož objevil schopnost tyto věci sdělovat. Narodil se v politizovaném prostředí. Jeho otec pracoval v komunistické straně. Říká, že doma vždy existoval duch aktivismu, který ho přiměl začít fotografovat své okolí.

„Pořád se dělo něco kolem policie a squatterů. Začali zatýkat mé přátele, tak jsem to začal fotografovat. Později pak demonstrace a střety s policií.“

samuel aranda sony alpha 7RII protestující se staví proti policistovi během katalánských nepokojů
© Samuel Aranda | Sony α7R II + 85 mm f/1,8 GM | 1/125 s f/4,5, ISO 200

Na profesionální dráhu se vydal ve věku 19 let. Pracoval pro místní a národní noviny. Když mu bylo 21, přestěhoval se do Jeruzaléma, kde zažil místní konflikt. Od té doby se věnuje závažným příběhům naší doby včetně arabského jara, válek v Iráku a Jemenu a vypuknutí epidemie v Sierra Leone. 

samuel aranda sony alpha 7RII strkající se španělské divoké koně

© Samuel Aranda | Sony α7R II + 85 mm f/1,8 GM | 1/800 s f/8,0, ISO 200

Je přesvědčen, že to, co dělá dobrého dokumentárního fotografa, je emoce. „Vždy ji potřebuji. Bez ohledu na to, jaký fotoaparát použiji, zda je snímek ostrý, černobílý či barevný... musíte fotografii vidět a něco cítit.“ V tomto ohledu mu pomáhá jeho napojení na lidi, které dokumentuje. Je to jediná věc, která je pro Samuela takřka vzorem: „Musím být s lidmi. Stejně jako během arabského jara v Jemenu a Libyi to byli mladí lidé, kteří chtěli změnu. Nechali mě spát ve svých domovech a jít s nimi na do první linie – byl jsem s nimi spojen, a to usnadňuje vyprávění příběhu.“

samuel aranda sony alpha 7RII španělští krotitelé pokoušející se spoutat divoké koně
© Samuel Aranda | Sony α7R II + 35 mm f/2,8 ZA | 1/160 s f/7,1, ISO 50

„Existují však limity,“ dodává Samuel, „jako dokumentární fotograf musím být spokojen se svými rozhodnutími. Nikdy nedávám práci na první místo. Pokud nemám pocit, že danou fotografii musím pořídit nebo si to fotografovaná osoba nepřeje, neudělám to.“ Popisuje svůj šestiměsíční pracovní úkol, kdy měl sledovat afrického pouličního prodejce v Barceloně pro New York Times. Byl to příběh o tom, jak přistěhovalci přicházejí do Evropy a jak přežívají.

„Několik měsíců jsem ho sledoval, pak mi najednou zavolal a řekl, že nechce, aby byly fotografie zveřejněny, protože si myslel, že je využíván. Pro mě je to z profesionálního hlediska škoda, protože fotografie byly působivé, ale nemohl jsem ignorovat jeho přání. Musím svým subjektům projevit respekt; je to jako dohoda. Oni trpí a zažívají skutečné problémy.“ 

Ty, kteří by udělali opak, nazývá lovci. Zapomínají na podstatu toho, co dělají a „chtějí být víc než jejich snímky.“

samuel aranda sony alpha 7RII senegalský rybář vytahuje svou loď z vody

© Samuel Aranda | Sony α7R II + 35 mm f/2,8 ZA | 1/1 000 s f/3,2, ISO 100

Když na něj působí tyto situace, je to něco jiného, co si dobře uvědomuje. Stejně tak si uvědomuje, co se stane, když se do příběhu příliš ponoří: „Musíte věřit tomu, co děláte, ale občas musíte ustoupit.“ Samuel popisuje, jak k takové situaci došlo poté, co fotografoval vypuknutí epidemie eboly v Sierra Leone v roce 2015. „Když vše skončilo, nebyl jsem schopen pokračovat, byl jsem prostě plný emocí z toho, co jsem viděl. Musel jsem si odpočinout a vyčistit si hlavu, protože to byla nejtěžší věc, na které jsem kdy pracoval.“ Pokračuje ve vysvětlování intenzivních a extrémních emocí, které cítil; jak viděl bolest lidí, ale také kladný vliv, který můžete mít jako fotoreportér: „Zveřejnili jsme příběh o nemocnici bez zdrojů, kde lidé umírali, a ten příběh se dostal na první stranu New York Times. O tři dny později přišla pomoc a sestry nás zavolaly, aby nám poděkovaly.“

samuel aranda sony alpha 7RII růže ponechaná na chodníku po barcelonském útoku

© Samuel Aranda | Sony α7R II + 35 mm f/2,8 ZA | 1/80 s f/8,0, ISO 100

Naposledy, když Samuel fotografoval demonstrace za nezávislost v Barceloně, zjistil, jaké to je, když nemůžete uniknout svému předmětu zájmu. „Většina mých přátel se účastnila demonstrací a my jsme měli několik měsíců nad svými domovy vrtulníky. Stříleli do lidí a jeden přítel přišel o oko. A já seběhl dolů fotografovat, jak policie mlátí lidi, a pak jsem běžel zpět po schodech nahoru, abych fotografie poslal do New York Times.“

Bylo to poprvé, co cítil, že bariéra byla zničena. Vysvětluje, že neexistuje žádná „bezpečná vzdálenost“. Po referendu jsem jel do mé vesnice a všichni tam byli zdrceni. Vojenská policie vpadla do školy, aby sebrala hlasovací urny, a mlátili lidi, které jsem znal. Ve venkovských oblastech to bylo těžší, protože tam byla vojenská policie. Ale právě proto jsou potřeba lidé v první linii, aby vyprávěli tyto příběhy.“

 Produkty zmíněné v tomto článku 

ILCE-7RM2

α7R II s „převráceným“ obrazovým snímačem Full-Frame

SEL85F18

FE 85mm F1.8

SEL35F28Z

Sonnar T* FE 35mm F2,8 ZA

Samuel Aranda
alpha universe

Samuel Aranda

Španělsko

Při fotografování se zajímám pouze o emoce.

Zobrazit profil